city bolí... jen samota je jistotou... však snad ještě více nyní řeže...
![]() ![]() ![]() ![]() |
Tak rozum můj zůstal
za srdcem stát,
abych zas cítila,
co slova jsou... mám tě rád.
Však proč mít rád znamená
tak málo,
když milovat
tak moc,
proč nestačí mi: mám tě rád?
Proč stále ještě
nemám dost?
Tak jaké kouzlo
nechals v mé duši?
Semínko naděje
zasels,
však to ticho
trhá mě nyní,
bolí mě uši.
Našla jsem naději,
smutek, i něhu,
proč tedy myšlenky
tolik mě zebou?
Chybíš mi,
když v samotě zůstáváš,
však stále nevím
zda se jenom zdáš...
V mé prázdné duši
zažehls plamen,
však opět nevím
zda srdce mě klame.
Tohle už stalo se,
tak znovu se bojím,
že láska zklame,
a já už neobstojím...
Tys pohltil prázdnotu,
co snažila se ukrást
vše, to kolem nás,
vyplnil samotu,
zastavil čas.
snad podléhám nadějím,
iluzím, snům,
však nechci se vrátit zas
k mým prázdným dnům.
Bojím se samoty,
jí patří
černý, smutný háv,
podlehnu,
samotu nezkrotím,
tak prosím nedej
by rozběhl se čas.
Tak popsala jsem
tolik archů,
však nevyhrála
slovní válku.
Tak dnes už vím,
slova nestačí,
s citem
si musím vystačit...
za srdcem stát,
abych zas cítila,
co slova jsou... mám tě rád.
Však proč mít rád znamená
tak málo,
když milovat
tak moc,
proč nestačí mi: mám tě rád?
Proč stále ještě
nemám dost?
Tak jaké kouzlo
nechals v mé duši?
Semínko naděje
zasels,
však to ticho
trhá mě nyní,
bolí mě uši.
Našla jsem naději,
smutek, i něhu,
proč tedy myšlenky
tolik mě zebou?
Chybíš mi,
když v samotě zůstáváš,
však stále nevím
zda se jenom zdáš...
V mé prázdné duši
zažehls plamen,
však opět nevím
zda srdce mě klame.
Tohle už stalo se,
tak znovu se bojím,
že láska zklame,
a já už neobstojím...
Tys pohltil prázdnotu,
co snažila se ukrást
vše, to kolem nás,
vyplnil samotu,
zastavil čas.
snad podléhám nadějím,
iluzím, snům,
však nechci se vrátit zas
k mým prázdným dnům.
Bojím se samoty,
jí patří
černý, smutný háv,
podlehnu,
samotu nezkrotím,
tak prosím nedej
by rozběhl se čas.
Tak popsala jsem
tolik archů,
však nevyhrála
slovní válku.
Tak dnes už vím,
slova nestačí,
s citem
si musím vystačit...

cítím v tom světobol...pro přístě by to mohlo být kratší, ale i tak..některé rýmy se mi vážně líbí:)...a myslím, že cítím, cos chtěla říct:)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Slova nestačí... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : A přece tak ulhaná...
Předchozí dílo autora : Čaroděj
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
štiler» řekli o sobě
Singularis řekla o mannaz :Moudrá a rozumná spisovatelka. Umí se zamyslet a v jejích dílech lze vypozorovat životní zkušenosti stejně jako pocity v prchavých okamžicích. Má trpělivost a dokáže dotáhnout do konce i dlouhý román. Jsem jí vděčný za pozornost věnovanou mým dílům i za komentáře k nim.