|
znate ten pocit kdyz uz mate neco na dosah, strasne se tesite, chcete to dostat. a pak kdyz se to povede nebo jste u cile skoro, musite pryc, utikat, prchnout, byt sami... ten kdo zna, chape.
 25.10.2007 0 994(9) 0 |
Bojím se smrti,
jenže mě vábí,
bojím se pouze,
že samota mě zradí.
Můj věrný spojenec,
v černém nočním tichu,
ona jen čeká,
naslouchá mým hříchům.
Nejvíc se bojím,
že ztratím tebe,
ztratím tvou tvář
co připomíná mi jasné nebe.
Chtěla bych vstávat
vedle tvé tváře,
ze které vychází, ta krásná záře.
Ta záře,
do které přála bych si vstávat,
řekněte někdo jak,
hodila by se mi rada.
Chybí mi tvoje duše,
když tě dlouho nevidím,
je to jako sen
kdy doufám, že se brzy brobudím.
Nebo, že zahynu,
nebudu strádat,
teď už tě miluji,
nemohu říci jen: "mám tě ráda".
Odloučení bolí,
však samota vábí,
nevím co dělat,
nechci se zabít...
jenže mě vábí,
bojím se pouze,
že samota mě zradí.
Můj věrný spojenec,
v černém nočním tichu,
ona jen čeká,
naslouchá mým hříchům.
Nejvíc se bojím,
že ztratím tebe,
ztratím tvou tvář
co připomíná mi jasné nebe.
Chtěla bych vstávat
vedle tvé tváře,
ze které vychází, ta krásná záře.
Ta záře,
do které přála bych si vstávat,
řekněte někdo jak,
hodila by se mi rada.
Chybí mi tvoje duše,
když tě dlouho nevidím,
je to jako sen
kdy doufám, že se brzy brobudím.
Nebo, že zahynu,
nebudu strádat,
teď už tě miluji,
nemohu říci jen: "mám tě ráda".
Odloučení bolí,
však samota vábí,
nevím co dělat,
nechci se zabít...
Útěk? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Život je paradox
Předchozí dílo autora : Snad
