znate ten pocit kdyz uz mate neco na dosah, strasne se tesite, chcete to dostat. a pak kdyz se to povede nebo jste u cile skoro, musite pryc, utikat, prchnout, byt sami... ten kdo zna, chape.
přidáno 25.10.2007
hodnoceno 0
čteno 1035(9)
posláno 0
Bojím se smrti,
jenže mě vábí,
bojím se pouze,
že samota mě zradí.

Můj věrný spojenec,
v černém nočním tichu,
ona jen čeká,
naslouchá mým hříchům.

Nejvíc se bojím,
že ztratím tebe,
ztratím tvou tvář
co připomíná mi jasné nebe.

Chtěla bych vstávat
vedle tvé tváře,
ze které vychází, ta krásná záře.
Ta záře,
do které přála bych si vstávat,
řekněte někdo jak,
hodila by se mi rada.

Chybí mi tvoje duše,
když tě dlouho nevidím,
je to jako sen
kdy doufám, že se brzy brobudím.

Nebo, že zahynu,
nebudu strádat,
teď už tě miluji,
nemohu říci jen: "mám tě ráda".

Odloučení bolí,
však samota vábí,
nevím co dělat,
nechci se zabít...

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Útěk? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Život je paradox
Předchozí dílo autora : Snad

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku