znate ten pocit kdyz uz mate neco na dosah, strasne se tesite, chcete to dostat. a pak kdyz se to povede nebo jste u cile skoro, musite pryc, utikat, prchnout, byt sami... ten kdo zna, chape.
přidáno 25.10.2007
hodnoceno 0
čteno 637(9)
posláno 0
Bojím se smrti,
jenže mě vábí,
bojím se pouze,
že samota mě zradí.

Můj věrný spojenec,
v černém nočním tichu,
ona jen čeká,
naslouchá mým hříchům.

Nejvíc se bojím,
že ztratím tebe,
ztratím tvou tvář
co připomíná mi jasné nebe.

Chtěla bych vstávat
vedle tvé tváře,
ze které vychází, ta krásná záře.
Ta záře,
do které přála bych si vstávat,
řekněte někdo jak,
hodila by se mi rada.

Chybí mi tvoje duše,
když tě dlouho nevidím,
je to jako sen
kdy doufám, že se brzy brobudím.

Nebo, že zahynu,
nebudu strádat,
teď už tě miluji,
nemohu říci jen: "mám tě ráda".

Odloučení bolí,
však samota vábí,
nevím co dělat,
nechci se zabít...

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Útěk? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Život je paradox
Předchozí dílo autora : Snad

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku