Snad

Snad protože se bojím smíchu,
snad proto toužím po tom tichu.
Toužím se ukrýt ve tvém náručí,
být jako malé dítě, které nic netuší.

Toužím být s tebou,
ve tvém náručí se schovat,
ukrýt se v tichu,
které tak miluji,
avšak, které bodá.

Je jako růže,
taky má trny,
není jen krásné,
zraníš se o ostré hrany.

Ty hrany bodají,
rány mi dávají,
srdce je snese,
však duše sténá,
prosí, ale nechce,
aby přišla změna.

Změny se bojí,
jistota láká,
více však láká,
samota, ledajaká.

Samoty se bojím,
láska mě vábí,
avšak bojím se mnoho,
že láska mě znovu zradí.

Snad mi to vyjde,
zůstanu s tebou,
nebudu utíkat
ke stínům samoty,
co tolik vábí,
však ještě více, zebou...