Války rozumu a krve I. Kapitola 6 (3. část) - Čtyři harpyje apokalypsy

Serena se na Geblera a Heinricha zvědavě podívala. Její křídla pomalu cloumala, jako by uvažovala o jejich nabídce. Harpyje zůstaly tiché. Přesto nevypadali nadšeně, ale spíše rozzlobeně. Harpyje se probudily po tisíci letech spánku, proto byli nevrlé a zmatené. Smrt pro ně je jen spánkem, protože zlo je věčné. Navíc si dobře pamatovali, kam spojenectví s Dragonem dobyvatelem před tisíci lety vedlo. Pokud se mu Lucius III. podobá, existuje důvod k obavám. Touha po moci ho svedla na scestí a černá magie ho pohltila. Dobro se mu začalo příčit a svět chtěl utvořit podle svého. Ale podle harpyjí, je tohle jejich svět. Žili tu ještě dávno před lidmi. To ony darovaly lidem oheň na počátku jejich civilizace, ale také se nechaly uctívat jako bohyně.

Serena byla nedůvěřivá vůči Geblerovi a jeho tvrzením o artefaktech. Zadívala se Geblerovi přímo do očí, jako by hledala nějaké podezření, něco, co by jí prozradilo, že Geblerova nabídka není upřímná. Ale nemohla najít nic, co by jí dávalo důvod pochybovat o jeho slovech. Gebler cítil, že má jedinečnou příležitost něco změnit. Pokud by se harpyjím podařilo osvobodit královnu Lylit, mohli by společně s ní vybudovat mocné spojenectví. Spolu s Moguli a harpyjemi povstane Germánie, jako nejmocnější síla na kontinentě. Aspoň takový je plán.

Serena cítila napětí mezi nimi a Geblerem. V mysli harpyjí se probouzely vzpomínky na minulost, na doby, kdy byly uctívány jako bohyně. To byli zlaté časy pro harpyje, kdy lidé znali své místo a klečeli na kolenou prosící o ochranu a různá tajemství. Geblerovo nabízené spojenectví v nich vyvolávalo rozpaky a obavy. "Neposloucháme slova cizinců!" zahřměla Hekatia, válečnice z významného rodu harpyjí, toužící po moci a často se stavící do opozice proti názorům Sereny. "Máme své vlastní cesty a způsoby, jak dosáhnout našich cílů."

Serena se na Geblera zamračila. „Jak mohu vědět, že vaše slova nejsou jen lží poletující se ve větru? Pověz nejdříve, kde se nacházejí krvaví kámen a nefritový klíč.“

„Nejsem žádný hlupák má princezno. K čemu bychom vám byli dobří, kdybyste znali hned vše, co potřebujete.“ Harpyje začaly vzteky prskat a výhružně mávat ocasem zakončený bodcem, co vypadá, jako škorpioní. „Nepřežeň to šéfe!“ varuje tichým hlasem zástupce Heinrich.

„A dívky? Zmínil ses, že víš, kde se nachází pět dívek s barevnými vlasy,“ ptá se zvědavě Serena. „Zajisté má princezno. Pět dívek s barevnými vlasy se znovu zrodili. Tři rytíři znají jejich polohu. Když jste prohráli vznikl jistý řád pěti draků, co chrání potomky těchto dívek a rozdělil je na dvě skupiny. Známe obě místa,“ prozrazuje Gebler, ale harpyje se znovu naježily. „Šéfe, možná by bylo lepší neříkat slovo prohráli, asi jsou na to citlivé,“ radí tichým hlasem Heinrich. Sám má hodně co ztratit. Těší se domů za manželkou a za synem, kterého neviděl už rok. A to už mu jsou tři.

Serena se cítila rozpačitě a nerozhodně, protože věděla, že Geblerova nabídka se může stát pro harpyje velkou příležitostí. Tedy pokud nelžou. Hekatia a Leptia by nejraději oba černé rytíře roztrhaly. Pouze harpyje Bella je taková jiná, odlišná než většina harpyjí. Jako jediná cítí s rytíři soucit. A ten je mezi krvežíznivými harpyjemi pokládán za slabost. Kdyby nebyla Bella také princeznou, nejspíše by ji ostatní harpyje už dávno zabili.

Na chvíli nastalo mrtvé ticho. Serena přistoupila ke Geblerovi, který se stále klečel. Bez váhání se sklonila směrem k němu, takže se jejich obličeje téměř dotýkaly. Harpyjí pach, který z nich vycházel, smrděl jako hnijící mrtvola. Heinrich se snažil potlačit svůj strach, aby si nenadělal do kalhot. Serena výhružně vycenila své bílé zuby, jako by se připravovala k útoku. Gebler však neztratil odvahu: „Nechte nás nasednout na koně a následujte nás. Sami to místo nedobudeme a vy ho bez nás nenajdete. Vy potřebujete nás a my potřebujeme vás. Platí?“

„Bude tvá cesta daleká?“ ptá se Serena. „V žádném případě! Zhruba dva až tři dny, támhle do těch hor,“ ukázal prstem Gebler směrem na pohoří království Šanglirla. „Budeme tě následovat, ale nezapomeň, pokud nedostojíš svému slibu, jste naší příští svačinou,“ vyhrožuje bezradně Serena.