Kapitola 2 část první

Kapitola 2

Laura mě spěšně políbila na čelo a vyrazila ze dveří. Cítila jsem se provinile. Ve Společenství byly doteky zakázány. Náš rod však za zavřenými dveřmi porušoval více než jen tohle pravidlo. Dalo by se říct, že v našem soukromí skoro žádná pravidla neexistovala. Tam venku však bylo potřeba dodržovat i to nejmenší z nich a obzvláště teď v období Přerodu. Laura měla pravdu. Nebyla jsem zrovna ukázka vzorného člena Společenství. Nesmím jim dávat další záminky k tomu, aby mě poslali na smrt.
Přešla jsem ke knihovně a vytáhla z ní svou nejoblíbenější knihu Kroniku Zemského života. Jako budoucí lektorka zrozenců, jsem své veškeré znalosti čerpala právně z ní. Vzala jsem si ji ke stolu a začala listovat jejími stranami. Prohlížela jsem si kresby a v duchu opakovala vědomosti, které byly v knize ukryté.
To, že mám největší předpoklady pro práci se zrozenci se projevilo už v průběhu mého zrozenectví. Byla jsem přirozený vůdce. Nebo to alespoň mnozí tvrdili. Já si tak popravdě nepřipadala. A jelikož mě už od útlého věku velmi zajímala aniscientologie, námi vytvořená věda o fauně a flóře dnešního divokého světa, byla mi při zahájení období Přerodu přidělena zkušební pozice vzdělávací lektorky. Mým úkolem bylo rozšiřovat vědomosti těm nejmladších. A to o všem námi známém, na co by mohli za zdmi Bubliny narazit. Učila jsem je o jedovatých účincích výpotků některých rostlin. O stupních nebezpečnosti zmutovaných tvorů a rozeznávání pravděpodobných míst jejich výskytu.
Právě kvůli toxickému prostředí planety a výskytu mutantů, tvorů, kteří se za dobu naší nepřítomnosti přizpůsobili nové planetě a převzali nad ní vládu, byl pro nás lidi pobyt mimo loď smrtelně nebezpečný. Nedokázala jsem se ale přimět přestat žasnout nad tím vším, co příroda dokázala vytvořit. Zaznamenané zvláštnosti a ojedinělosti všech objevených druhů byly zkrátka úchvatné a dech beroucí. Každý jeden tvor, který přežil Skoro zánik světa, se za těch necelých pět set let bez lidstva, přizpůsobil životu na toxiny zaplavené planetě. Ba co víc? Naučil se z nich těžit.
Někteří mutanti toxiny vstřebali a přijali za vlastní. Získali tak třeba možnost jen svými tělními tekutinami rozleptat lidskou kůži nebo člověka při bližším kontaktu během chvilky otrávit. Jiní zase získali vlastnosti, které je před toxickým prostředím skvěle chránili.
Co ale dokázal s přehledem každý jeden z nich a příroda tam venku, bylo zmařit lidský život během několika málo minut.
Stejně jasné, jako to, že budu lektorka, bylo i to, že se Laura stane členem technické podpory lodi. Ona se v takových věcech prostě vážně vyzná.
Pomyšlení, že už nebudeme každý den spolu, mi připadalo zvláštní. Věděla jsem, že po obřadu Ratifikace přidělí každé z nás osobní obytnou buňku v poschodích, které příslušeli jednotlivým pracovním sektorům. Což znamenalo, že se budeme vídat jen na povolené tři hodiny o rodových sdružovacích víkendech. A to mi rozhodně nepřipadalo, jako dostatečné množství času na sdílení radostí i starostí se svými nejbližšími.
Ačkoliv jsme byly velmi rozdílné, naše pouto bylo hodně silné. Snad proto, že jsme byly jedinými dvojčaty, která se ve Společenství narodila. Kvůli dřívější vysoké míře neplodnosti, bylo i po 128 letech od přistání stále vzácností, když žena otěhotněla. To, že by však jedna rodička přivedla na svět rovnou dva novozrozence, byl opravdový unikát. Za téměř sedmnáct let našeho života se tahle zvláštní situace doposud nezopakovala. Nedošlo k ní ani nikdy před tím. A to jsme byly s Laurou už z páté generace narozené po návratu na naši planetu.
Někomu by se to mohlo snad zdát zvláštní, pro mě osobně však byla Laura neskutečným požehnáním. Myslím, že bez ní bych na téhle planetě, ani v tomto Společenství, nepřežila déle, než jeden jediný den. Byla tou starší a statečnější. Tou, která při sporech bránila svou bojácnou a nemotornou pokrevnici. Byla mi jedinou oporou v celém tomhle, do jedné lodi smrsknutém světě.
Při takových myšlenkách mě přepadla smutná nálada. Měla jsem na ní ale krásný lék. Záznam o téhle letité činnosti, která zemřela spolu s téměř veškerou populací lidstva, jsem našla v Kronice zvyků starého světa. Vypisovat se ze svých pocitů a kreslit si útržky ze svých snů, to byla ta nejúčinnější terapie na veškerá trápení.
Díky tomu, že měla Laura přístup do skladu v technickém zázemí, se dostala i k prázdným zápisníkům a pár pastelkám ze Starého světa. To se v našem Společenství už nenosilo. Tady bylo vše zaznamenáváno v počítačových datech. Já však tenhle prastarý zvyk milovala.
Pamatuji si, jak tehdy Laura celá pyšná a natěšená vešla do mého pokoje. S širokým úsměvem na tváři mi podávala malý balíček převázaný jutovým provázkem a s jiskrami v očích čekala na to, až jej otevřu. Věděla, jak moc jsem obdivovala Starý svět. Věci, které pro život na Zemi, ještě před Skoro zánikem, byly zcela běžné. Pro naše Společenství však vzdálenější, než nejbližší galaxie.
Vzala jsem do ruky jednu z pastelek a začala tvořit. Po pár minutách se mi povedlo zachytit ženu ze svého stále se opakujícího snu. Na další list jsem napsala pár myšlenek týkajících se blížícího obřadu a pak zápisník s velkou úlevou na duši zaklapla. I s pastelkami jsem ho uklidila do vrchního šuplíku stolu ve svém pokoji. Oblékla se a vyrazila do parku.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

novozrozenec - novorozenec
rod - rodina
období přerodu - dvou měsíční testování, školení a začleňování mladých odrostenců do běžného provozu Společenství
odrostenec - dítě ve věku od 14 do 18 let
obřad Ratifikace neboli obřad schválení - závěrečné vyhodnocení celého období Přerodu - pokud odrostenec projde, stává se platným pracujícím členem Společenství, pokud ne, je označen za vadného a vykázán za hranice lodi
vadný - člen společnosti, který svým chováním, jednáním nebo cítěním negativně ovlivňuje bezproblémový chod Společenství