zase jedna smutná povídka.
přidáno 23.10.2007
hodnoceno 0
čteno 573(12)
posláno 0
Stál tam nahoře a přemítal o svém životě.
Únava.
Bolest.
Strach.
Ne ze smrti strach neměl. Byl rozhodnut to skončit. Takhle přeci už nemohl, a hlavně nechtěl dál žít. Už se nedaly snášet ty bolesti. Nezabírala ani dvojitá dávka morphia. Dnes si nevzal nic. Žádné léky. Stál tu se svými bolestmi, kdysi krásné dlouhé vlasy, černé jako uhel mu povlávaly ve větru.
Přemýšlel.
Ještě před týdnem nevěděl, jak to skončí. Včera na to přišel.
Miloval výšky. Dřív býval horolezcem. Dnes už by tohoto mladíka s tak navenek křehkou tělesnou schránkou za horolezce nikdo nepovažoval. Stál tu teď na své oblíbené skále. Ani nevěděl, jak to vůbec dokázal, vylézt až sem. Ale to nebylo důležité. Byl tu. Sice unaven, ale dokázal to.
Miloval to tady.
Výhled na krajinu. V okolí jen příroda. Samé lesy a jezero.
Jejich jezero.
Ach bože, ale Lil už tu není. Byla největším pokladem jeho života.
Zemřela už před rokem.
Byla na tom mnohem hůř než on. Bojovala do poslední chvíle. Nikdo nechápal, že vydržela tak dlouho.
Ale on ano.
Bojovala za oba. A on vlastně taky. Dokud tu byla Lil, bylo to jiné. Snažili se žít, veřili...
Později mu bylo jasné, že už je konec.
Proboha byla tak slabá, křehká jako porcelánová panenka... Nechápal, kde se v ní bralo tolik síly.
Teď už opravdu neměl proč žít, naopak, těšil se na smrt. Nemohl se dočkat, až půjde za ní. Třeba se znovu setkají...
Ano, věděl to. Čeká na něj.
Je tady, stále. Neodešla. Ještě ne. Její duše zůstala tady. Často cítil její blízkost.
Nebál se toho. Prostě věděl, že je tady, a užíval si to.
Teď tu stál. Sám uprostřed prakticky ničeho.
Vlasy a šaty mu vlály ve větru. Byla nádherná letní noc a tady nahoře foukal mírný vítr.
Chladil mu očekáváním rozpálené tváře...
Těšil se na to, až poletí jako pták.
Vybral si schválně vyšší skálu, aby si mohl lépe užít ten pocit, až bude ve vzduchu...
Rozhodl se, že je škoda tady ještě ztrácet čas přemýšlením nad svým zkomírajícím životem.
Měl rakovinu. Rozrostlo se to za poslední půlrok natolik, aby věděl, že už je konec.
Bolesti se nedaly vydržet...
Přistoupil blíž ke kraji. Podíval se dolů.
Teď to věděl jistě.
Tohle bude ta nejhezčí smrt, kterou si bez Lilith mohl přát.
Ona na něj čeká.
Jako by znovu cítil její blízkost. To je dobře, buď u mě, pomyslel si.
Roztáhl paže, a udělal další krok do prázdna.
Nádhera.
Smutek nad tím, že opouští svá oblíbená místa.
Bolest.
Možná i trochu strach.
Ale ne z bolestivého dopadu. Na bolest byl zvyklý. Strach tu prostě byl. Nevěděl, proč tomu tak je.
Zamával pažemi, jako by opravdu letěl...
Poslední vteřiny svého života byl šťastný. Naposledy vydech s jejím jménem a úsměvem na rtech...

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Konec : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Meus caecus archangelos
Předchozí dílo autora : Vysvobození

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku