Pozn.: Velice pesimistické dílo, ale smazat ho nechci.
přidáno 08.03.2021
hodnoceno 0
čteno 37(3)
posláno 0
Nevím proč... měl jsem dojem, že je to tak správně. Mé oči byly přitahovány něčím záhadným. Bylo mi to jasné, tam na tom místě, slovy to však popsat nedovedu. Pamatuji si, že jsem se tomu zcela podmanil a nechal jsem svůj zrak, zlákat se k tomu, aby pojal ten pařez. Zdánlivě obyčejný, ztrouchnivělý pařez s klikatými kořeny, tyčící se z tajemné tůňky ven do říše kapradí a stromů, které ve mne vyvolávaly svou mohutností obrovský respekt.

Když jsem přicházel, nikoho jsem cestou nepotkal, i přesto jsem měl stále pocit, jako by mne někdo sledoval, jako bych byl neustále pod přísným dohledem někoho, koho bych v této lesní říši určitě nezaujal velikostí své postavy. Dobře jsem věděl, že jsem host, ale nebál jsem se a to ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem byl fakt, že jsem přišel neozbrojen a bez špatných úmyslů, což jsem si neustále v hlavě přemítal sám se svým vnitřním hlasem účelně tak, aby se mi dobralo záruky bezpečného pobytu zde, když o mé rozmluvě bude zpraven alespoň ten, jehož pohled jsem stále intenzivněji cítil na svých zádech. Tím druhým důvodem bylo pak to, že mi stále připadalo, jako by mne zde někdo chtěl, potřeboval mi něco sdělit, proto jsem byl hned na to přesvědčen, že se mi stát nic nemůže. Tyto myšlenky se mi honily hlavou i tehdy, když jsem tam na tom místě klečel u pařezu s promáčenými koleny v popadaných, zmoklých, hnilobných listech, vtlačených do bahna. Najednou však cítím spolu se zemí, do které ryji své prsty, jako bych s ní žil, i s tou tůňkou, i s tím pařezem, i s těmi stromy, jejichž duch mne pohlcoval. Jakoby hlína za mými nehty ožila a skrze popraskané polštářky a záděry, chtěla mi naplnit žíly v těle. Otevřelo se mi nepoznané. Dohled, jež jsem při příchodu pocítil, přisuzovaný mylně jednomu hostiteli, se proměnil v nespočet pohledů, obklopujíc malou klečící postavu, mne. Jeden po druhém se pak probouzeli k pohybu až jeden z nich, ten s nejsilnějším kmenem, ke mne začal promlouvat. Slova netvořila jeho řeč, přesto jsem chápal, že mne pobízí k tomu, abych ještě chvíli setrval u ztrouchnivělého pařezu a pokusil se tam něco naleznout. Dozvěděl jsem se od něho, že až to “něco“ spatřím, nebude už minulosti a budoucnost bude vratká. Když jsem se na něj obrátil s otázkou: „Co je tím, co hledám?“, neodpověděl...

Sklopil jsem tvář k zemi a zapřemýšlel jsem nad svým dosavadním životem. Zvážil jsem, jaké nejhorší zlo bych tam mohl nalézt a také jakou největší oběť bych byl schopen podstoupit, musel bych-li se jí zaručit, aby mne zlo minulo. Byla to právě má smutná minulost, která mne přiměla vztyčit hlavu, upřít zrak do skuliny v pařezu a shlédnout tam to, co jsem tam před mým zamyšlením neviděl.

Byl tam mlok. Asi jako dlaň velký, tmavý, nehybný mlok, který se na mě upřeně díval, studenýma, vyhaslýma očima... Díval se na mne z mločí perspektivy a Já v tu chvíli myslel, že je mu má přítomnost lhostejná. Kdybych odešel, nerozzlobí se stejně tak, jako kdybych zde zůstal navěky. ,,Asi už blouzním, nic zde nemohu najít... a už vůbec ne něco, co by změnilo můj nudný život": řekl jsem si sám pro sebe.

„Tak to není, čekám tady na Tebe.“: povídá mlok, v jehož vypouklých očích do stran se zrcadlil obraz mne samého. Údivem mi spadla brada, nebyl jsem schopen řeči. Po chvíli jsem se ho zeptal, jestli je On "To", co hledám. Ano, byl to On, jen jsem ustrnul u myšlenky, proč jsem ho tam jen neviděl již při příchodu, proč tam nebyl? ,,Tak to není": jsem tady, co pamatuji. Ve mne se tajil dech a mlok hovořil...

Neviděl jsi mne, protože jsi nebyl schopen chtít vidět. Tu myšlenku, zamyšlení se nad svým vlastním dosavadním životem, jsem Ti vnukl Já, jako dobré vodítko, aby ses mohl rozhodnout. ,,Rozhodnout pro co?": zajímalo mne. Že mám dvě možnosti, povídal...

Dával jsem tedy veliký pozor na to, co říká. Tou první možností bylo to, na co jsem před shlédnutím mloka nadlouho zanevřel, jako zpečetění jediné možné záchrany před svým prokletím. Za to, aby mé prosby ze dna studny k zářivému kruhu byly vyslechnuty. Ne aby se naplnily mé obavy a svět, jehož kruh byl bránou, nestal se mou zkázou. Slíbil mi však, že kdybych se rozhodl pro tuto možnost, nemusel bych do konce života nosit v hlavě zhoubnou myšlenku toho, co by nastalo, kdybych si vybral druhou možnost, jejíž pojednání jsem ještě neslyšel. Spokojenost byla by na mé straně ve slunečním světě lásky, věčného pokoje a rovnosti, bez otázek v hlavě, pocházejíc z tajemné, lesní říše, kde nyní před mlokem klečím. Sliboval mi On a všichni tamější, naslouchajíc našemu rozhovoru, zaručili se za jeho přísahu. Jak by tomu učinil, byla má otázka, která stály zrodem další a další. Stejnou silou, jakou mi vnukl zamyšlení nad mým životem. Měl jsem spoustu otázek, které se navzájem předbíhaly. Avšak mlok mne již podruhé předběhl v myšlenkách a řekl, že ta otázka, kterou mu chci položit je nejméně podstatná...

Ano, jeho vypjatý zájem o to, abych netrpěl jsem si sice spojoval automaticky s mým příchodem do lesa a k pařezu na mlokovo volání, nevěděl jsem, však proč. Proč Já? Hned na to se mi dostalo odpovědi. Pravil toto: ,, Vůle má bude naplněna teprve tehdy, zvolíš-li si druhou možnost.“ O povaze mne zpraví později, hlavně se musím rozhodnout na základě toho, že mi byla poskytnuta také možnost opačné polarity a tím pádem i bezproblémový odchod z lesa předtím, nežli se svobodně rozhodnu, nezaujatě a nepředpojatě zároveň...



To nakupený strach a obavy z možné ztráty zaručení pohodového pobytu ve slunečním světě stáhly misku vah až k zemi. Tyto skutečnosti stály důvodem, proč jsem vstal a běžel, nevím kam, z lesa ven. Zájem o povahu druhé možnosti však neustával, nýbrž sílil. Nemohl jsem doposavad i nadále stmelit to, o čem mne chtěl zpravit mlok, tedy opačnou polaritu povahy možnosti, již jsem nevyslechl a uvedl ji v zapomnění, tam někde v lese u starého pařezu, s mlokovou vlídnosti při našem rozhovoru v říši, kde Já jsem byl ač povolán, tak stále návštěvníkem, avšak vítaným hostem též. Tak se dělo, když jsem natahoval svou ruku, ležíc ve svém loži, do středu zářivého kruhu...

________________________________________________________________
_________________________

napsáno cca před 13 lety

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zpověď Ospalého Mloka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ve Spárech Světel
Předchozí dílo autora : Pastevcovo Tázání

Soutěž

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku