Pozn.: Velice pesimistické dílo, ale smazat ho nechci.
přidáno 05.03.2021
hodnoceno 2
čteno 61(10)
posláno 0
Kolena do prsou si nořím, dlaně v pěsti sevřené mám a mé prochladlé tělo leží zkrouceno na vlhkém dně hlubokého, vertikálně postaveného tunelu, jež se mi jeví jako zanedbaná, nejméně tisíc let opuštěná, páchnoucí studna. Až na svůj nepravidelný tlukot srdce a dlouhé ozvěny hlubokých nádechů a výdechů smradlavého dechu pouhým koutkem mých úst, neb mám nos i téměř celý zbytek tváře zacpán bahnem, neslyším vůbec nic. Nejsem zde zdaleka sám, společnost mi dělá spousta malého, mnohonohého hmyzu a podobné slepé havěti. To mne však nadmíru znepokojuje, ovšem ne toliko, jako neschopnost nalezení způsobu rychlého nabytí mocnější vůle k bytí potřebné k tomu, abych brzy zcela neskonal. Mé snahy jsou dlouho marné o to více, uvědomuji-li si, že má vůle k bytí se stále větší rychlostí vytrácí. Brzy by došlo na předešlá slova, kdybych jen snad pouhou náhodou nesnažil se otevřít slzami slepená víčka a nezřel vysoko nad svou hlavou onen zářivý, plný kruh.

Tato záře nebyla pro mne ničím mocným, byla však jediným možným způsobem, jak přečkat zhoubný pobyt na dně neznámé studny, kde vládne pouze černočerná, studená, neoduševnělá tma... a cože je to za myšlenku, jež nyní ocitá se v podobě hlasu z hlubin v temných zákoutích mé mysli. Jakoby napovídal, že pochází ze stejných hlubin, ve kterých nyní ležím – kladu si otázku, zda-li tomuto hlasu, ať již pochází z kamkoliv a patří komukoliv, mohu důvěřovat toliko, abych jej následoval. Snaha o nalezení neexistující odpovědi rodí v mé hlavě bojácné uvědomění, že na dně téže studny leží onen nositel hlasu a že studna neobklopuje mé tělo dokola a nestudí mne do zad svým dnem, nýbrž se vyskytuje v nitru mne samotného. To já jsem onou studnou, po okraj plný bahna a světelný kruh je jasem slunečních paprsků, jež se snaží pojmout můj zrak skrze slzami slepené řasy. Víčka procitají a já spatřuji neznámé, osvětlené prostory, které ve mne vzbuzují příjemně hřejivý pocit jistoty, jehož charakter vypovídá o stejném skupenství jako jsem vycítil u záhadného světelného prstence na dně propasti, kterého jsem se odhodlal chopit. Úžas můj neupadá, neb se mi ani za málo nedostává zklamání. Objevuji myšlenky dosud nepoznané a i když ve mne vzbuzují ustavičný respekt, neb jsem stále nahý uprostřed neznáma, podmaňuji se jim dobrovolně a nepřemýšlím nad tím, proč vlastně. Zmocňuje se mne schopnost vstřebávat vůně, které mi tato říše nabízí, i svěží vítr doléhající na mé tělo, také šum společenství organičností kolem mne a spoustu jiných záhadností. Začínám si uvědomovat dokonce i svůj usměv ve tváři, jež mi na ní vykvetl ani nevím kdy a jak. Je to fascinující a půvabné. Podezíravost tedy ponechávám stranou a vydávám se hledat toho, kdo mne přivolal ze studny zde, na tento svět plný příjemných vůní a barev. Ovšem skutečnost předbíhá mé úmysly. Stojíc stále na samém místě, kde se vzali nevím, obstoupen jsem postavami, jejichž tváře mi nikoho nepřipomínají. Nebojím se, neb z nich vychází hřejivé teplo a to v tuto chvíli uvítám velice rád, neb již za takto krátký pobyt zde mé nahé tělo zakusilo významu výrazu husí kůže. Přistupují blíže a já již rozeznávám jednotlivé obličeje. Chmouřím obočí a padám v údivu na záda, protože jsem si již vzpomněl... Skupina postav, jež jsou mi více, nežli povědomí, vyzařuje teplo nejintenzivněji, však charakter tohoto tepla, jak já si vykládám, vypovídá cosi o mateřské lásce. Ze skupiny postav se vynořuje ta, jež žhne na dálku očního kontaktu, přibližuje se, podává mi ruku a promlouvá ke mne jazykem, jež nezná slov...

...dobrá tedy... Pokusím se opět věřit tomu, že to mateřská láska má cosi společného s vyšší mocí, již se tak vehementně snažím pochopit. Důvěřivě natahuji svou pravou ruku a levou se odrážím od Sluncem zpraskané země. Mé tělo se vzpřimuje, avšak na nohou se držím velice nejistě...

...dobrá tedy... Uznávám, že události, které se odehrály v minulosti, od doby té, kdy oči mé zřely světlo světa až po nynější chvíli, mají prsty v mém momentálním rozpoloženi, které jasně vykazuje spoustu negativ. Hlava mi hoří, prsty na rukou zebou a nohy se mi podlamují. Nyní již dokáži identifikovat jasně ony postavy, jsou to právě ti ohavní lidé, kteří zarmoutili duši i mysl mou, studnu mou naplnili bahnem...

...dobrá tedy... Zavírám oči a bezvládně padám. Dlouhý je můj pád a dopad na dno studny bude zajisté nelibý. Kosti budou praskat a v hlavě dunět, ústa bahna plná...

...dobrá tedy... Alespoň záda spálená zchladím si a rozjímat o své hlouposti i hříchu důvěřivosti mohu poté... Vždy přec bude příležitost spatřit onen zářivý prstenec, když pohlédnu shůry tam, kde končí moc černočerné, studené, neoduševnělé tmy...

________________________________________________________________
______________________



napsáno cca před 13 lety
přidáno 08.04.2021 - 17:18
Asi máte nového pravidelného čtenáře.
přidáno 06.03.2021 - 14:29
Zaujal mne slovosled starých časů, který není snadný napodobit a pak popsané rozhraní duševního rozpoložení jenž je vrtkavé a stejnými tvářemi prezentuje obojí, lásku i bolest. Vskutku Bardovské.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dotek Zla : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Odkaz Minulosti
Předchozí dílo autora : Zplození Světa

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Sluníčková
» narozeniny
Imprese [7], Coeur de Lion [10], ŽblaBuňka [9], Chawwá [1]
» řekli o sobě
Severka řekla o Erien, potulný bard :
Bard, se kterým si na toulkách životem ráda povídám...dělíme se o slova...ale i o světlo...děkuji za důvěru...i přátelství...;)
TOPlist
Soutěž

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku