Uzavřená

Nenáviděl jsem ten závoj z ledu,
co zakrývá Tvou pravou tvář,
a do pekel jsem proklínal hradby,
za kterými se ukrýváš.

Já toužil jsem, vášní hluchý a slepý,
snad stokrát strhnout tu masku,
a za poboření vysokých zdí
byl ochotný riskovat lásku.

Teď Tě ale děvče mé prosím:
štít, co ukrývá Tvé Já, si braň,
a osudem zkoušené srdce
za pevnými zdmi si chraň.

Neboť i ten, co se srdcem na dlani
dnes tlukot toho Tvého ruší,
zítra, byť teď Tě miluje,
může ranit Tvou duši.