Labyrint světa

kouzelník na pódiu
před publikem
chce upoutat dav
svým posledním trikem
starosti jsem hodil za hlavu
a teď v tom tak trochu plavu
jako trosky lodi Karibikem

už vím že štěstí si sedne
jenom na jednoho ze sta
že život je někdy jako trest
a smrt je možná jenom cesta
v tom nespočtu ztrát
proč si pořád na něco hrát
když jsou všichni ze stejného těsta

a bezradní tak jako moucha
chycená do pavučiny snů
hledá zpátky čas
všech těch nesmyslně promarněných dnů
někdy přitom
dost daleko od radosti
kdy cesta zpátky je delší
než hvězdné vzdálenosti

starý klaun
kterého bolí kosti
pod maskou starosti
přitom předstírá smích
takový malý hřích
v jinak dlouhé řadě upřímností