Výčitka svědomí

Nepopsané minuty
z kalendáře
jsem si dnes tajně
vytrhal,
a v podobě chvilek
jak ze snáře
jsem Ti pokradmu
daroval.

Však vtíravý pocit ten,
že rodině své je
kradu,
nezmizel v polibcích,
a v mozku rýpal...
tam kdesi
vzadu.

Při tom si vzpomenu
vlídných slov
zas,
co řek´ mi zemřelých
žen mužů
hlas:

"Věz anděli v bílém,
mé vlastní moudrosti,
až jednou budeš stát
na prahu věčnosti,
ať máš co vzpomínat,
než chlad se rozhostí.

Jednu věc v životě
vždycky však zvaž,
neubliž lidem těm
jež v srdci máš.."