Obžaloba

Bůh mi je svědkem,
Že chtěl jsem Jí být jen přítelem
V tomto zlém světě,
Když jsem Jí vyšel vstříc
S otevřenou náručí,
A bránu jsem za sebou
Nezavřel.

Vyšel jsem odzbrojený a nahý.
Vždyť ta zranitelná holčička,
Kterou jsem v Ní viděl,
Volala o pomoc a nikdo jiný než já Ji
Neslyšel.

Vkráčela do mého srdce,
Pobořila jeho hradby a teď s tím nemohu
Už nic dělat.
Měl jsem tenkrát
Za sebou tu bránu
Zavřít.

Ten nový nepoznaný cit
Je jak nevyžádaný vánoční dárek.
Jak tenkrát ta kousavá
Šála od babičky
Ve které se nedalo dýchat.

Sedím tu teď vedle Ní
S hrudníkem ve svěráku
A už zase lapám po dechu.
Jako tehdy ten malý kluk v šále.
Ale teď
- ať dělám co dělám –
Nemohu ten uzel na svém krku
Rozvázat.

K uzoufání prázdné
A černé jak saze
Jsou mi nyní nekonečné dny.
Na hodiny noční těším se s nadějí,
Neboť milosrdný je ke mne
Spánek můj, kdy bolest
Necítím.

Usínání je mi znovuzrozením,
Však s každým ranním procitnutím
Opět v mukách
Umírám.

Kdo z nás dvou je tedy vinen
A kdo tou nevinnou obětí?
Teď však cítím se
Já
Jako odsouzenec
A s těsnou oprátkou
Lásky
Na krku se osudu
Donekonečna ptám:
Kdo je tím
Krutým soudcem
A jak zní má

Obžaloba?