 28.07.2020 7 158(13) 0 |
Dotýkala se všude tam, kde se tehdy dotýkal on. Už skoro svítalo, a to nemohla dopustit. Zatemnila okna, aby neviděla příchozí paprsky, které se nezvaně draly do pokoje.
Sype si sůl do ran. A moc dobře to ví.
Vlasy. Tváře. Krk. Stehna.
Vidí, představuje si zpocená těla, ale nemůže si stoprocentně vybavit, jak tenkrát vlastně vypadali.
Cítila, že jí kus umírá.
Ale uvědomila si, že ve svém životě se nikdy necítila tak moc naživu, než, když jí někdo zlomil srdce.
Sype si sůl do ran. A moc dobře to ví.
Vlasy. Tváře. Krk. Stehna.
Vidí, představuje si zpocená těla, ale nemůže si stoprocentně vybavit, jak tenkrát vlastně vypadali.
Cítila, že jí kus umírá.
Ale uvědomila si, že ve svém životě se nikdy necítila tak moc naživu, než, když jí někdo zlomil srdce.
02.08.2020 - 18:09Vím, chápu. Jen pořád nevím, jestli je lepší intenzivně žít v bolesti, nebo šedivě bez ní...
Ale moc hezky popsané.
Ale moc hezky popsané.
31.07.2020 - 07:15Asi nejvíc se mi z toho celéhio líbí název. Což obdivuju, sama názvy většinou neumím...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
mlžíš se mi : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Praha
Předchozí dílo autora : again
