Rýžové terasy

Pamatuju si jeden
obyčejný den v neobyčejném světě.
Vnitrozemí ostrova Bali.
Slunce peklo přes sytě zelené
listí tropických stromů,
já obdivoval rýžové terasy
oblasti Ubud
a rozhlížel se, kam si sednout
na pivo.
Klára obdivovala moji apatii
k jejím neustálým dotazům
„kdy už pojedem domů ?!“.
Miloval jsem ji, ale lezla mi
na nervy
jako nikdo.
Všechny krásy světa jí leží
u jejích nádherných nohou
a ona chce jet domů…

Na druhé straně ulice
stál podobný pár.
Kluk si nechával spravovat límeček
své drahé košile, kterou
mu koupila ta jeho.
„No vidíš, teď seš teprve fešák lásko“
řekla a vyfotila si ho
na instagram.

Tak nevím, kdo z nás dvou byl na tom hůř