Ráda bych znala Váš názor, myslíte, že je to vhodný začátek??
přidáno 05.03.2019
hodnoceno 4
čteno 143(7)
posláno 0
Oranžový kotouč vycházejícího slunce zaplavil lesnatou krajinu ostrova svým měkkým světlem zvěstujícím příchod dalšího dne věčného koloběhu. Paprsky se začaly prodírat skrz lesy a nalézat cestičky v šumícím listoví stromů, aby konečně dospělo země. Několik jich dopadlo na tvář mladíka spícího pod dubem na samém kraji lesa. Ten se protáhl, otevřel oči a zamrkal.
„Ksakru!!“ vzkřikl a vyletěl jako čertík z krabičky. Věděl, že zaspal a musí se rychle vrátit domů. Už viděl výraz své manželky, kdyby zjistila, že tráví noci venku. Hleděl sundat z nejnižší větve stromu, ne niž dosáhl i ze země, pokud si stoupnul na špičky, boty a košili. Rychle si kytli přehodil přes nahý trup, ale boty hodil na rameno a bosky proběhl loukou. Rád se brouzdal ranní rosou, ale dnes na to neměl bohužel čas. Přebrodil říčku a teprve za ní si nazul škorně. Nato se jal hbitě šplhat do svahu.
Během deseti minut od probuzení vyšplhal po laně zanechaném v okně do své jizby. Rychle provaz smotal a skryl pod postel, pak zhltl misku kaše a pospíšil pro loutnu. Když sešla dolů na snídani jeho manželka, seděl už mladík v okně a vyhrával starou německou baladu. Pak dokonce několik slok zazpíval, rovněž v němčině.
Hraběnka se usmála. Po ránu byla v dobrém rozmaru, hezky se vyspala a ráno se stihla patřičně zkrášlit. Tmavě hnědé kadeře jí v drdolu u krku udržovala podle poslední španělské módy síťka zdobená drobnými drahými kameny a na sobě měla navzdory parnému létu šaty z těžkého černého sametu prožívané v zajímavém vzoru perlami. Věděla, jak dosáhnout toho, aby vypadala hezky.
Na stole na ni čekala miska kaše s čerstvými lesními plody, sklenice vína a pohárek vody. Ticho v síni rušil jen mladíkův zpěv a praskání ohně v krbu. Dívka mlčky usedla, uchopila lžíci a počala jíst se sklopenýma očima. Ani stínem nedala znát, že by si svého manžela všimla.
Ten proto přestal hrát, skočil z okna a pomalým krokem k ní míře, vytáhl zpod kazajky růži. Trhaně k ní přistoupil zezadu, položil květinu podle její levé ruky nehybně zůstávající na desce stolu a tiše promluvil:
„Jsi smutná, paní. Jak bych zmohl rozveselit?“
Usedl na židli po její levici. Podívala se na něj prázdnýma očima.
„Ty víš, jak.“
„To nejde!“ zajíkl se.
„Vidíš,“ utrousila a opět sklopila oči k jídlu.
Rytíř posmutněl. Věděl, co dívku trápí. Od svatby posud neulehli v lože manželské. Jenže on měl své důvody, proč s ní nespal, a ona by je měla podle jeho názoru chápat.
Aby zahnal myšlenky na utrápenou choť, vydal se na nádvoří. „Danieli!“ houkl na jednoho ze svých zbrojnošů. „Braň se!“ S těmi slovy tasil meč a ve cvičném souboji se s mužem utkal. Bylo mu jasné, že jednu nastane doba, kdy bude muset i on do boje, a proto bylo třeba trénovat umění šermířské, v němž mladík nikdy mnoho nevynikal, nebavilo ho, nicméně bylo nezbytné jej ovládat.
Rázem se kolem nich shromáždili v kruhu všichni ozbrojenci a skandovali jméno pana hraběte. Ale zda by rytíř byl opravdu zvítězil, to už se nedozvěděli.
V nejlepším zavolal totiž zbrojnoš z věže: „Blíží se sem jezdec! Nese zástavu Jeho Veličenstva!“
„Otevřete bránu!“ rozkázal rytíř, ale vzápětí vzkřikl, protože ho jeho sok zranil do paže. Velitel ozbrojené posádky při tvrzi se na svého muže přísně obořil, ale mladík sám se jen lehce usmál: „Nic se neděje, je to jen škrábnutí.“
Vjíždě na nádvoří, muž v černém plášti a v brnění prohlásil: „Jsem z hradu, hledám rytíře de Chann.“
„To… jsem já,“ napřímil se mladík.
„Jeho Veličenstvo vás i s chotí zve na svůj hrad. Mají přijet angličtí vyslanci podepsat mírovou smlouvu, k této příležitosti dal pán uspořádat veliké slavnosti včetně turnaje, jenž má uskutečněn být dnes po obědě.“
„Rád přijmu pozvání svého vladaře,“ sklonil hlavu rytíř. „Jeď napřed a vzkaž svému králi, že já i moje sličná paní budeme tobě v patách.“
„Jak vaše přání jest,“ odpověděl posel, „jen, smím-li, požádal bych dobré srdce vaše o trochu vody, bych hrdlo svlažil…“
Vypil pohár, který mu donesla sama hraběnka, uklonil se v sedle a vyrazil pryč.
Hrabě de Chann nechal si od své kuchařky, komorné a felčarky v jedné osobě vypláchnout zranění vodou, v níž byly svařeny rozličné vhodné bylinky, ovázat pruhem čistého plátna, a jakmile za ženou zapadly dveře, vyskočil pružně z lože, které měkkou kožešinou pokryté bylo, oblékl košili a kazajku a seběhl na nádvoří.
Na chodbě se setkal s manželkou.
„Není to divné?“ prohodil k ní. „Proč by nám tvůj vznešený bratr dával vědět o takové slávě až pár hodin před začátkem?“
„Třeba nás chtěl překvapit…“ pokrčila rameny ona.
„Třeba…“ přitakal a vyšvihl se do sedla.

Tak tedy po deváté hodině vyjel z tvrze vstříc hradu Robinovu majitel nevelkého panství se svými vojáky. V čele družiny klusalo šest zbrojnošů, následoval rytíř de Chann, za ním opět dva muži v brnění, kousek vzadu pak část fraucimoru v čele s královou sestrou a manželkou hraběte, okrašlující svým půvabem procesí jako krásné květy zahradu. Celou družinu uzavírali čtyři muži z vojenské posádky tvrze. Panství zůstalo střežené kapitánem a zbytkem jeho mužů.
Průvod neputoval mlčky. Nejen rytíři, leč zejména dámy mezi sebou rozmlouvaly.
„Mně, mně se líbí tamten!“ napřáhla jedna z dívek ruku a ukázala na rytíře se světle kaštanovými kudrnatými vlasy.
„Máš pravdu, milá Bérenique, není k zahození,“ usmála se její společnice. „Myslím, že je tu nový.“
„Ano,“ souhlasila jiná dáma. „Pochází ze Španěl. Jmenuje se Juan Rodrigéz.“
„Jaké to libozvučné jméno!“

přidáno 07.03.2019 - 17:04
Rebejah: Slovo "debut" označuje vstup na literární scénu, obvykle první publikované/vydané dílko. ;) Pro Fukse to byl Pan Theodor Mundstock, pro Bezruče Slezské písně - a dnes, s internetem, je to o něco snazší. :)

Tím adresováním myslím, že spousta těch scén teď působí trochu zbytečně. Neposunují děj, nejsou tedy zvlášť zajímavé, alespoň ne samy o sobě. Kdyby se ti ale povedlo je všechny ještě zmínit a spojit do nějakého většího celku, aby nic nebylo zbytečné a vše do sebe zapadalo...bylo by to super. :)
Kdybys chtěla vidět nějaký příklad, doporučuju už zmíněného Fukse nebo třeba Haruki Murakamiho.
přidáno 06.03.2019 - 08:43
Helfanderios: zdravím! Děkuji velice za přečtení i komentík:) vím, v popisech jsem se vždy velmi utápěla, jsem s to napsat popis postavy na tři A4... Nicméně teď bych se ráda zeptala, jak to myslíš, když píšeš že - cituji - "Jestli do konce bude všechno ještě adresováno a bude to nějak dávat smysl, super!" ? A prosím, co to je debut?
přidáno 05.03.2019 - 22:17
A taky gratuluji k debutu!
přidáno 05.03.2019 - 22:16
Inu, jazyk máš v povídce zajímavý, jen co je pravda. Jen dej pozor na chyby - od přecvaknutí po anakoluty. Jinak jsem spíš lyrik, ale něco snad sesmolím: Časoprostor zajímavý, jako začátek fajn, ale koukej, ať už se něco děje! Doteď je to takový sled obrazů, scének, házíš je kolem, jak se ti zamane. Jestli do konce bude všechno ještě adresováno a bude to nějak dávat smysl, super! Ale jinak pozor na slepé odbočky. Každá působí jako antiklimax, který může být osvěžující, ale jen v určité míře. Piš ale určitě dál, jen se snad zaměř méně (či stejně) na popisy a každopádně víc na rozvíjení jednotnějšího děje. :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Johanka z Arku 2 / 1 : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Johanka z Arku 2 / 2

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku