Minidron letící nad roverem natáčí fascinující i pochmurný pohled na zašlou slávu lidské kosmonautiky. Při pohledu na pískem zanesené dómy s velikým, ale sotva viditelným legendárním logem společnosti se Vidarovi vybavují líbezné vzpomínky na časy, kdy...
přidáno 30.11.2018
hodnoceno 0
čteno 124(3)
posláno 0
Jako obvykle nemá nastaven budík a nechává tělo probudit se samo. Poprvé procitá po šesté, kdy měl v úmyslu vstávat, silná únava mu však znovu zavírá oči. Podruhé se probouzí až v sedm hodin. Hledíc do stropu svého stísněného pokoje ozářeného slabým modrým světlem uvažuje, z čeho je tak unavený? Den je tu delší asi o 40 minut, on přitom stále spí jen 7 hodin, stejně, jakoby byl na Zemi s jejím 24hodinovým cyklem. Že by to bylo tím? Nestačí mu už těch 7 hodin? Vždyť při natáčení v Atlantiku spal ještě méně! Anebo ho natolik vyčerpává ta práce? Odvykl si snad na každodenní napětí?

“Zvykej si,” zamumlá, když se donutí zvednout z lůžka. Unavené oči a rozespalostí oslabené tělo ho odrazují od dnešního cvičení, hodlá však dodržet tréninkový plán. “Zesílit světlo,” přikazuje nahlas, snad ho namodralé osvětlení pomůže probrat. Otevírá skříň, bere si čisté prádlo a nenápadně se podívá na sondu ukrytou mezi oblečením. Nabourávání systému je podle ukazatele na 92 %. Takže až se večer vrátí od základny MarsX, bude už mít přístup do archivu! Dnešek bude důležitý den. Škoda, že se na něj špatně vyspal.

Přes síť přikazuje Karlovi, aby mu přinesl výživný drink a začíná se na tvrdé gumové podlaze pomalu protahovat, když si na zornicích všimne upozornění na nové zprávy. Nejraději by je rovnou smazal. Nesnáší vyrušování během natáčení a všichni to vědí.

Jenže jedna ta zpráva je od Falknera. První, za tu dobu co je na Marsu. Vidar se trochu obával, aby mu cenzoři z Evermanu zakódované zprávy od Falknera neodmítli přeposílat, když si je nemohou otevřít a zkontrolovat. Ačkoliv, logicky vzato, příchozí zpráva nemůže Evermanu uškodit. Jsou to odchozí zprávy od Vidara posílané na Zemi, co by teoreticky mohlo obsahovat nějaké citlivé informace o jejich základně a technologiích. Toho by se mohli obávat. Je zvědav, co se stane, když bude posílat zakódovanou zprávu on a oni se do ní nebudou moci podívat. Ale nejprve si přečte, co Falkner píše.

Nazdar Vidare!

Napadlo mě, zda ti tam není smutno, tak ti píšu, abych tě trochu potěšil.

Pokud tě to naštvalo, tak si počkej, až si přečteš zprávu od Brianny, kterou přeposílám. Jinak já se těším, až budeš mít tu reklamu hotovou a dáme se do práce. Moc se tam s nimi neser, nevyčerpávej se zbytečně a hlavně, ať z toho něco máš.


“Velmi vtipné,” říká si v duchu, nebo snad šeptem Vidar, když si při čtení na zemi protahuje záda. K jeho podivu je přiložená zpráva od Brianny také pouze textová. Falkner bezpochyby Brianně vysvětlil, aby omezila datovou velikost na minimum. Musel to pro ni být nezvyk, ona mu s oblibou posílá videozprávy, jako kdyby věděla, jaký účinek na něj má ji vidět.

Milý Vidare,

nerada tě znovu ruším. Zvlášť, když jsi uprostřed práce. Budu stručná. Ten dotěra, co mi tvrdil, že jsi při natáčení v Atlantiku porušil zákon, se znovu ozval.

Nabídl mi velkou sumu peněz, když mu povím, co přesně jsi tam dělal a za nějaké důkazy proti tobě. Myslí si, že si mě takhle koupí.

Zopakovala jsem mu, že nic nevím. Následně mi začal vyhrožovat. Že když jim nedám důkazy, že to ze mě dělá komplice a podobně. Ignorovala jsem ho, i když mi začaly chodit výhrůžky. Byla jsem si jistá, že to vzdaj. Ale dnes už toho začalo být moc. Poslali mi fotky, kde jsem vidět, co jsem dělala celý týden. Sledujou mě každý den.

Nejraději bych to nahlásila. Jenže jakmile to začnu policii vykládat, začnou se zajímat i o tebe.

Možná by bylo jednodušší jim dát, co chtějí, ale dát jim nějaké falešné informace? Co myslíš? Určitě jim nehodlám říct nic, na čem se nedohodneme. Pošli mi odpověď přes Falknera co nejdřív. Díky!


Na Briannu a toho šaška, co ji obtěžuje, úplně zapomněl. Přesně tyto potíže teď nepotřebuje. Někdo se očividně hodně šťourá v jeho natáčení v Atlantiku a to zrovna, když je on na jiné planetě a nemůže to řešit. Co má teď Brianně poradit? Aby jim o něm vydala nějakou lživou informaci? To je moc riskantní, když neví, o koho se jedná a kolik toho o něm vědí. Falkner měl o tom chlápkovi něco zjistit, ale nepíše, že by se o to pokusil. Takže jsou stále na začátku. A řešit to s policií je nejhorší varianta. Nejlépe, kdyby Brianna někam zmizela, než se on vrátí a vyřeší to. Musí se postarat o její bezpečí, to jí dluží.

V ten moment sebou na podlaze leknutím trhne, když do pokoje vstoupí Karl. To je to jeho špatné svědomí. Podvědomě očekává odhalení.

“Dobré jitro, Vidare, nesu ti tvůj drink,” tiše našlapující robonaut postaví sklenici s hnědou tekutinou na stolek a odchází. Vidar trpělivě dokončuje své protahování, než se posadí ke stolu, napije se a na zornicích píše odpověď.

“Nazdar Falku,

díky za přeposlání. Přesně to jsem ráno potřeboval k probrání.

Musíme zajistit, aby Brianna nic neřekla a aby se jí nic nestalo. Co kdybys ji pozval na nějakou dobu na svůj ranč? Líbilo se jí tam a když tam nebudu já, mohla by to přijmout.

Kdybys ji tam mohl schovat, než se vrátim, bylo by to řešení. Pokud s tím budou nějaké výdaje, zaplatím to. Díky.

Jinak, podařilo se ti zjistit něco o tom chlápkovi? Nemůžeme ho ignorovat. Prosim, podívej se na něj. A dej mi taky vědět, zda ti vůbec tato zpráva přišla.

Musim být stručný. Děje se tu víc věcí, než tušíš. To se pobavíš.

Zdar a sílu!”

Nechává zprávu zakódovat a odesílá ji. Vzhledem k tomu, jak nicotnou datovou velikost má, ji kontroloři Evermanu jistě nechají projít.

------


“Dobré ráno!” energicky zdraví ve fitku Ira ztěžka šlapajícího na rotopedu. Má tam nastaven vysoký odpor.

“Nějak pozdě!” popichuje ho Andrew, ačkoliv je to ze všech jejich společných tréninků poprvé, kdy Vidar přichází až po něm.

“Spíš ty jsi tu nějak brzo,” a Vidar hází svůj ručník s logem Evermanu na žíněnku. “Ale to je dobře!” pochválí ho hlasitěji a zavěšuje se na hrazdu, aby si protáhl ramena.

“Špatně se mi tu spí,” zadýchaně přiznává Andrew.

“To je tím delším dnem a nízkou gravitací, mě se zase špatně vstává. Ale to se ještě srovná, tělo si zvyká postupně,” říká Vidar v co sám jen doufá, než začíná na hrazdě dělat shyby, komicky snadné v místní třetinové přitažlivosti. Po první sérii si upíná svůj cvičební pás, na němž má silným popruhem připoutány čtyři nejtěžší jednoruční činky z chudé výbavy místní posilovny. I tak je ve výsledku lehčí, než kolik by vážil v zemské gravitaci.

Oba dva jako špatně vyspalí podávají v posilovně horší výkon než předchozího dne, ačkoliv dnes cvičí jiné partie. Pozorný Vidar si ale všímá, jak Andrew získává při cvičení sebejistotu. Osvojuje si správnou techniku, nepotřebuje tolik radit a opravovat. Bohužel, i když poctivě nosí zátěžovou vestu a pás komenpenzující většinu snížené gravitace, stále je stejně jako on sám o něco lehčí než na Zemi a tím se značně zpomaluje jakékoli budování kondice.

Ale i když to na Andrewově pupku zatím není vidět, určitě už nějaké tuky spaluje a pokud si tady na Marsu navykne makat, a Vidar ho k tomu hodlá donutit, zpátky na Zemi mu získaná disciplína přinese rychlé výsledky.

Po ne zcela uspokojivém tréninku, kdy se Vidar opět musel omezovat, aby si šetřil namožený hamstring, se po horké sprše potkávají v sále s dobře naladěným Ismailem. Arab i před dnešním výletem působí stejně rezervovaně a klidně, jakoby šel snad na nějaké své obchodní jednání. I on odmítá nosit přidělený úbor od Evermanu a pod popruhy jeho zátěžové vesty se na něm luxusně leskne tmavě modrá košile, k tomu má nažehlené šedé kalhoty a kožené boty. Nedělá kompromisy. Oproti Andrewovým sandálům, kraťasům a červenému tričku pod vestou je to kontrast, až Vidara zamrzí, že si Ismail nepřeje být natáčen. Jeho pořadu by to dodalo pestrost, mít tam takovou osobu.

U snídaně na baru se různorodá trojice domlouvá, jaké s sebou vzít vybavení a zásoby potravin. Rozhodnou se naložit kromě svých skafandrů i tři náhradní a pro jistotu vezmou vodu na několik dní. Seznam diktují svým robonautům a odesílají je, aby jim zásoby odnesli do prvního hangáru.

“Žádný alkohol?” podiví se Ismail a pohlédne na Andrewa, když robonauti odcházejí.

“Nechceme se vybourat sto kilometrů od základny,” neradostně odpoví Ir a popostrčí prstem na baru sklenici s ovocnou šťávou.

“Ty to zase odřídíš? Nějak tě to baví,” ptá se Ismail.

“Ono to jinak ani nejde, však uvidíš,” vloží se do řeči Vidar, kontrolující na zemi svého minidrona. Promazává mu ložiska vrtulí a zbavuje ho uvízlého písku. “Ale Andrew to zvládne a já ho kdyžtak vystřídám.”

“Takže já si něco k pití vzít můžu, no výborně,” vtipkuje Ismail, ačkoliv jak si Vidar povšimne, nakonec žádný alkohol nebere.

------


“A co vůbec Morozov? Nakonec jet nechtěl?” zajímá se Andrew, když procházejí hlavní obvodovou chodbou.

“Zval jsem všechny,” tvrdí Vidar, “asi mají s Ladou jiné plány, nebo nemá chuť na další celodenní jízdu.”

“Jeho chyba, bavilo by ho to. Rád si trochu zariskuje,” míní Andrew.

“Ono tam ale ve skutečnosti žádné riziko není, nebo ano? Chápu to, že je to hlavně lákadlo na diváky,” ujišťuje se Ismail.

“Na diváky je to nejlepší věc, co na Marsu vůbec je. Ale vzhledem k tomu, co se tam stalo, to bez rizika úplně nebude,” odpovídá Vidar s úšklebkem.

“A chystáš se jít dovnitř? Do té základny?” ptá se ještě Ismail.

“Musím zkusit zjistit, co se tam stalo,” trvá na svém Vidar. “Nemusíte chodit se mnou,” dodává, ačkoliv s výpomocí Andrewa počítá.

-----

Prvním hangárem se i dnes rozléhá lomoz svářejících a vrtajících robotů opravujících důlní a další stroje. Mezi rovery zaparkovanými v prostřední části má jen jeden nasazenou kabinu pro lidskou posádku a právě před ním se Vidar ve svých džínách a pod vestou v zelené košili s krátkým rukávem nechává natáčet poletujícím dronem.

“Dočkali jsme se, konečně se vydáme k základně MarsX,” vzrušeně komentuje. “Budeme první lidé, co ji navštíví od té doby, kdy její posádka podlehla dodnes utajovaným zdravotním potížím. Možná to byla nějaká nákaza, možná to byl únik radiace, to se dozvíme třeba ještě dnes. Budeme ale opatrní, nechceme dopadnout stejně. Naštěstí máme mnohem lepší výbavu, než měli tehdy oni. Máme vypůjčený tenhle rover,” ukazuje na vozidlo za sebou, “budeme sledovat úrovně radiace, pojede s námi i robonaut a budeme mít geniální skafandry, které jsou možná chytřejší než my sami,” vykládá.

Nastupují po vysunutých schůdkách a Andrew usedá na svém oblíbeném místě vlevo vepředu, ačkoliv rover by mohl vědomým rozhraním řídit odkudkoli, nemusí sahat na manuální řízení.

Místo spolujezdce napravo si zabírá Ismail a Vidar ještě natáčí, jak robonauti nakládají kufry se skafandry a zásoby do prostoru za sedadly. Poté přikazuje Karlovi, stejně jako Andrew říká Wandě, aby zůstali v hangáru. Pojede s nimi pouze Ismailův robonaut, čímž ušetří místo v kabině. Na závěr Vidar dronem obletí připravený vůz, zamává na kameru přes čelní sklo, přistane s ním na střeše roveru a sedá si na místo za Andrewem.

“Kapitáne, vyrážíme. Inženýre, děkuji vám za přípravu roveru,” oznamuje na kanále odjezd.

“Buďte opatrní,” zní strohá odpověď kapitána Harrise. Jakoby jej nezajímalo, co Vidar v rámci svého natáčení podniká. Hlavně od něj chce mít pokoj.

“Ať vám cesta rychle uteče!” o poznání vřeleji přeje inženýr Arun.

“Ví oni vůbec, že budeme vystupovat ven?” ptá se Andrew mimo komunikační kanál.

“Vyškolili nás se skafandry. Nedávalo by smysl to nevyužít,” vyhýbá se Vidar přímé odpovědi. “A v mém scénáři se s tím počítá.”

Andrew zapíná autopilota, vůz se dává do pohybu, vyhýbá se několika robonautům přenášejícím nějaké díly a pomalu vjíždí do otevřené přechodové komory. Vidar zatím na čelní sklo zobrazuje navigační mapu a zadává jako cíl jejich cesty bod označený “MarsX”.

“Proč taková objížďka?” bystře reaguje Ismail zahleděný na mapu, na níž vyznačená trasa namísto aby vedla přímo od jejich pozice k cíli, dělá velkou objížďku jižním směrem.

“To budou nějaké neprůjezdné zóny,” odhaduje Vidar. “Žluté zóny. Do těch rover nesmí vjet.”

“My na tu žlutou špínu ale máme lék,” ohlíží se Andrew dozadu na Vidara.

Ten už na mapě nechává zobrazit položku nazvanou “navigační omezení” v podobě velkých žlutých fleků. Přibližuje pohled na okraj žluté oblasti překážející jim v přímé cestě k základně MarsX a hledá nejvhodnější místo, kde do ní vjet, aby si cestu nejvíce zkrátili.

“Chcete…” začíná vyslovovat Ismail, když mu Vidar sedící za ním položí ruku na rameno, nakloní se k němu a zašeptá: “Tiše”. Vzápětí mu posílá zprávu na přímém spojení mezi jejich rozhraními.

“My do té zóny vjedeme, ale Ismaile, prosím tě, o tomhle nesmíme mluvit nahlas ani na žádném kanále. Tyhle věci, které jsou proti jejich pravidlům, si musíme říkat přímo. Jinak by z toho Harris měl infarkt.”

“Jak si přeješ,” posílá mu Ismail Ross odpověď už na přímém spojení, “ale i když nás neuslyší, stejně nás mohou sledovat přes kamery tady v roveru, stejně jako mohou sledovat jeho polohu, nebo ne?”

“Pokud vím, posádka má dost svých starostí s opravami a moc je nezajímá, co děláme. Spoléhají na to, že nás autopilot nenechá jet, kam nemáme,” vyjadřuje Vidar své domněnky, i když si jimi nemůže být jist. “Hlavně neříkejme nahlas nic, co by je mohlo upozornit, že děláme něco nestandardního.”

“Budu se snažit na to myslet,” potvrzuje Ismail na spojení, když si u toho oba muži vyměňují tichý pohled. “Je pravda, že i mě říkal inženýr Arun, že se nám nemohou věnovat, protože mají víc práce, než čekali.”

Ismailova slova potvrzují, co Vidar již tušil. Posádka Evermanu je zaměstnaná technickými problémy a ačkoliv mu to zkomplikuje natáčení, pokud inženýr nebude mít moc času mu asistovat, je to zároveň výhoda. Snižuje se tím riziko odhalení jeho druhé a pro něj ve skutečnosti důležitější činnosti.

------

Jakmile rover vyjede z přechodové komory, Andrew přepíná na manuální ovládání. Několik set metrů ještě musí pokračovat jihozápadním směrem po vyježděné cestě vedoucí navigačním koridorem, jakmile ale jsou z něj venku, stáčí mohutný šestikolový stroj západním směrem přímo k základně MarsX vzdálené několik hodin jízdy a zrychluje téměř na maximální rychlost.

Mimozemský, avšak monotónní pohled na okolní šedou až namodralou pustinu vede trojici k ponoření se do hovoru o jejich cestovatelských zážitcích. A netrvá dlouho a Ismail se dotáže Andrewa, v jakém oboru podniká a jak si vlastně na svou cestu na Mars vydělal. V tu chvíli Vidar zpozorní. Je zvědav, jak Ir, zahleděný do terénu před nimi, odpoví tentokrát. A Andrew notnou chvíli mlčí, než začne váhavě vyprávět.

“Po pravdě, byla to náhoda. I mě už to zní neskutečně, ale ještě před pár lety jsem se živil řízením náklaďáku. A myslím ty obrovské na práci v lomech. Ty jsou asi čtyřikrát větší než tohle autíčko a vozí stovky tun,” vykládá hrdě. “Jenže pak už i tam zavedli autopilota. Já byl bez práce a za chvilku i bez ženy,” říká tiše a opře si hlavu o podhlavník, jakoby ho to dodnes tížilo. “Tak jsem vzal zbytek peněz a investoval je do pár podniků. Nevyznal jsem se v tom a nečekal jsem, že z toho něco bude. Odjel jsem do Asie a když jsem se za nějakou dobu vrátil, zjistil jsem, že už se o peníze nebudu muset do smrti starat. Takže jak říkám, náhoda.”

Teď je to Ismail, kdo neví, co říct. Zatímco Vidar už tento příběh jednou slyšel a je rád, že Andrew pověděl Arabovi stejnou verzi, jako jemu. Možná to nakonec nebude výmysl.

“Ber to tak,” začíná Ismail, když se vzpamatuje, “díky tomu autopilotovi jsi vydělal peníze a dostal se sem. Řídíš rover na Marsu, místo náklaďáku někde v dole,” říká povzbudivě.

“Jo na Mars vedou různé cesty,” přidává Vidar. “A co ta ženská? Když se dozvěděla, že jsi boháč. Vrhla se ti do náruče?”

“Ne a ani bych jí tam nevítal,” zachechtá se Ir. “Nejspíš se o tom ani nedozvěděla. Já jsem jí to opravdu neoznamoval.”

“A co ty, Ismaile,” využívá Vidar vhodné příležitosti dozvědět se víc o svém druhém společníkovi, “co tobě nejvíc vydělalo?”

Ismail se zhluboka nadechne, i když jako businessman zachová neutrální výraz.
“Můj začátek taky neni moc slavný. Základ mých financí jsem dostal od rodičů,” přiznává bez radosti. “Já jsem ale narozdíl od nich s dědictvím už dokázal něco udělat. Zejména investice do umělé inteligence se vyplatila,” říká klidně.

“Všimnul jsem si, že té technologii rozumíš,” uznává Vidar. “I když umělá inteligence, o tom před Andrewem moc nemluv,” žertuje.

“Teď už můžeš, teď už mi to může bejt jedno,” směje se Andrew.

“Aby bylo jasno, to, že jsem do AI dal peníze, byla nutnost. Nemá smysl si nalhávat, že se tomu dá vyhnout,” upřesňuje Ismail.

“Podle toho, co řikáte, bych asi měl taky investovat. Jen nemám co a nevim do čeho!” dělá si Vidar srandu ze své nuzné situace, zatímco dva jeho bohatí společníci si nedovolí se tomu víc než jen lehce pousmát.

Cesta jim při bezcílném hovoru ubíhá rychle a Andrew, bezvadně zvládající řídit rover pomocí vědomého rozhraní se u řízení nechává vystřídat jen během dopolední svačiny nebo když jde na záchod, na jehož stísněnost si s Vidarem svorně stěžují. Je to Ismail, kdo je upozorní, jaký luxus záchod ve skutečnosti je.

“Pro zajímavost, když jsem byl na Měsíci, tam jsme neměli v roveru záchod žádný,” povídá a
nikdo se neptá na další podrobnosti.

Vidar ještě během jejich jízdy několikrát vzlétne s minidronem ze střechy roveru a natáčí okolní krajinu, aniž by se mu podařilo najít něco na pohled skutečně zajímavého. A zanedlouho, když se podívají na navigaci, se už blíží ke žlutě označené hranici zakázané zóny.

“Chceš si zkusit vytočit to dovnitř?” nabízí mu Andrew.

“Nechám to na tobě, mě by se to asi nepovedlo na první pokus,” zatajuje Vidar svůj neúspěch, kdy se včera asi čtyřikrát sám snažil do žluté zóny vcouvat. A Andrew ho nezklame, brzy jsou s couvajícím roverem ve žluté zóně. Ismail, sledující ten vychytralý manévr z vnějšího pohledu vznášejícího se drona, žasne nad hloupostí autopilota a navigace Evermanu.

“Nejraději bych to ukázal i v pořadu,” sděluje Vidar na soukromém přímém spojení. “By se divili, jak stupidně se dá ten zákaz překonat. Ale cenzoři Evermanu všechny záběry schvalují a tohle selhání jejich technologie tam rozhodně nedovolí ukázat.”

“Snad mají skafandry spolehlivější, než navigaci,” přidává se se svou kritikou na spojení Ismail. “Nicméně, k čemu vůbec ta žlutá zóna je? Proč se tam nesmí jet?”

“Kolem základny ji mají kvůli řízení provozu, aby rovery jezdily v koridorech. Ale tady, to taky nechápu,” uvažuje Vidar a rozhlíží se kamerou drona po okolní krajině.

“Kromě těch pahorků támhle nevidím, proč by se tudy nedalo jet,” odpovídá Andrew na spojení a ukazuje na několik kopců jihozápadním směrem.

“Možná ten důvod není tak snadno vidět a teprve ho zjistíme,” míní Ismail.

Everman skutečně musel mít důvod, proč rozsáhlou oblast na západ od své základny zablokovat jako žlutou zónu, ale mimo několika nevinně působících pahorků a skalisek ho posádka roveru nevidí. Místo toho ještě chvíli spekulují na spojení, až se začnou znovu bavit nahlas a jejich hovor se stočí k otázkám o samotné základně MarsX.

“Ví se vůbec, proč ji přestali používat? Kromě toho, že tam všichni umřeli?” ptá se bez okolků Andrew, rozvalený ve svém sedadle a ovládající rover s přivřenýma očima.

“Pokud vím, základna nebyla zisková a MarsX zkrachoval,” sděluje Vidar, stále sledující na zornicích záběry z drona.

“Základnu zavřel až její nový majitel, Casterati,” překvapuje Ismail svými znalostmi z oboru. “Koupili MarsX a zrušili všechny projekty sahající za oběžnou dráhu Země.”

“Takže od té doby se tam ta základna jen tak válí?” podivuje se Andrew.

“Ano, projekt kolonie byl zrušen,” potvrzuje Ismail.

“Dobře, nejsem investiční expert,” pokračuje Andrew, “ale napadá mě, proč si ji raději nekoupil Everman? Proč si místo toho postavil vlastní základnu?”

“To je dobrá otázka, ale spíš na někoho z Evermanu,” uznává Vidar, když nechává přistát drona zpátky na střeše.

“Everman si ji koupit chtěl,” nečekaně odpovídá Ismail. “Ale MarsX je odmítl, nechtěli s nimi spolupracovat, dávno si konkurovali v jiných věcech a nesnášeli se. Casterati pak už byl snad jediný další zájemce.”

“Ty jsi nějak dobře informován!” žasne Vidar.

“Jak jsem vyprávěl, investoval jsem do umělé inteligence a jednou z těch společností je Everman,” skromně vykládá Ismail. “Takže jako jejich akcionář vím, že se snažili tu základnu koupit.”

“Takže ty jsi akcionář Evermanu!” vyhrkne Andrew, jakoby se na něj za to zlobil.

“Jeden z těch menších, ale nějaké informace o jejich vesmírném programu mám. Jak jsem řekl, jsem v tom spíš z nutnosti než z chuti.”

“Casterati základnu koupilo a pak ji raději přestalo používat,” nevnímá je Vidar a uvažuje nahlas, “než ji dál prodat Evermanu, který by o ni měl zájem?”

“A ještě si pamatuju, jak to zpomalilo projekt Evermanu,” přikyvuje Ismail. “Počítali s tim, že tu základnu od MarsX dostanou, upraví ji na autonomní provoz bez posádky a začnou těžit. A místo toho najednou museli stavět vlastní.”

“Ismaile, to jsou pro mě cenné informace,” přiznává Vidar. “Myslím pro diváky,” honem dodává, aby nebylo poznat, že mu jde o víc, než jen o pořad. “Co ještě o MarsX víš? Myslíš, že bych to mohl použít v pořadu?”

Ismaila Rosse zájem o jeho vědomosti těší a ačkoliv nechce být v pořadu identifikovatelný, souhlasí, aby si Vidar zaznamenal jeho vyprávění a poté ho ve svém pořadu sám odvyprávěl jak bude chtít. Během následujícího rozhovoru se tak Vidar dozvídá několik dalších zajímavostí.

Především, Everman plánoval projekt autonomní těžební základny na Marsu už za dob, než vůbec byla uvedena do provozu základna MarsX. Už tehdy Everman vyvíjel své technologie, aby mohl vybudovat základnu spolehlivější a bez lidské posádky. Zadruhé, blízkost obou základen je způsobena jejich podobnými účely. Obě společnosti vybíraly umístění podle vhodnosti terénu a nalezišť surovin. Prioritou byla snadno dostupná podzemní voda a bohatá naleziště minerálů.

Nakonec se Vidar ptá: “Když mise MarsX selhala, nevzbudilo to v Evermanu obavy? Nemělo vedení společnosti a třeba vy, akcionáři, chuť ten projekt raději zrušit, když dokonce i veřejnost začala o Mars ztrácet zájem?”

“Rozhodně ne!” odmítá Ismail. “Everman je zaměřen na zisk. Nepotřebuje podporu veřejnosti. Neúspěch kolonie MarsX, protože ona to fakticky byla kolonie, naopak potvrzoval správnost plánu na automatizovanou základnu bez lidí.”

Vidar si není jist, co z toho bude moci v pořadu použít, ale jemu samotnému ty informace mohou pomoct.
------
dochazi baterie

Šedivá planina za oknem kabiny pozvolna nabírá namodralou barvu, způsobenou jiným složením půdy. Terén, doposud téměř prostý překážek, se během dalších desítek kilometrů zhoršuje. Andrew se musí začít opatrně vyhýbat větším kamenům a musí překonat i několik svahů a příkopů. Při delším stoupání do jednoho obzvláště příkrého svahu vozidlo notně zpomaluje až jsou Vidar s Ismailem napjatí, zda vůbec kopec vyjede. Představa nekontrolovaného klouzání zpět dolů je hrozivá. Jakékoliv poškození roveru by nejen ohrozilo jejich cestu, ale mohlo by je ohrozit i na životě.

“Ono to sice nevypadá, ale je to výkonnej stroj, jen neni stavěnej na rychlost a na kopce,” hodnotí Andrew vozidlo a za okamžik již se přehupují přes vrcholek terénní vlny.

“Stejně máme štěstí, že tě tu máme. Já bych to možná nevyjel,” chválí Andrewa Vidar. “Ale nešetři ten rover, už je poledne, potřebujeme to natočit a vyrazit na zpáteční cestu.”

“Jede to sice pěkně, ale dochází nám energie,” přerušuje je Ismail a ukazuje na indikátor spotřeby a stavu baterie zobrazený na čelním panelu.

“Vidíš, na to jsem ani nekoukal,” přiznává Vidar zamračeně. “Spotřeba je mnohem vyšší, než když jsem jel v roveru sám.”

“To je tím terénem a rychlostí. Jedeme rychle, do toho pár kopečků,” usuzuje Andrew a dává zobrazit podrobný přehled spotřeby energie jednotlivými systémy roveru.

“Podpora života pro tři lidi, topení a kyslík, všechno to má spotřebu, pohon je ale zdaleka nejhorší,” hodnotí Vidar.

“A to teď ještě svítí Slunce přímo na nás, dobíjí baterii a je docela teplo. Ale jakmile zapadne, baterie se rychle vybije,” zní Ismail znepokojeně.

“Máš pravdu,” uznává Vidar. “Nemáme ale jinou možnost, než si teď pospíšit. Za chvíli budeme u základny. Vypneme následně co nejvíc systémů, půjdeme ven natáčet a rover se zatím z části nabije. Na cestu zpět to bude muset stačit.”

“Aby nám v noci nedošla baterie na půli cesty zpět,” strachuje se Ismail Ross. Jenže Vidar, obávající se, aby Ismail nenavrhnul zpomalení nebo dokonce zastávku na dobití baterie, už mu neodpovídá a místo toho si kontroluje batoh se svými kamerami. Chce být u základny co nejdříve. A Andrew se snaží mu vyhovět. Nešetří baterii ani motor a jakoby se mu podařilo ještě zrychlit.

Po poledni si všichni dávají ještě jednu svačinu a pokračují v předhánění se svými historkami ze světových cest. Až nakonec Vidar nahlas uzná, že i když on sám zažil věci, jaké málokdo, nejvíce koutů světa z nich viděl Ismail Ross.

“Já jsem si to ale všechno jen koupil,” reaguje Ismail. “Zatímco pro tebe je cestování práce, máš větší cíl, než být jenom turista,” říká, jakoby chtěl Vidara potěšit. A něco pravdy na tom asi bude.

“Rozhodně je to větší vzrušení, když na té cestě závisí moje peníze a musím vždy podat ten výkon, ale má to i nevýhody,” odpovídá. “Nemůžu si při těch natáčecích cestách dělat, co se mi zachce. Raději bych točil nezávisle, třeba sem na Mars bych se ale bez Delroye nikdy nedostal. Teď chci udělat tenhle díl co nejlepší a vydělat na něm dost na to, abych mohl příště točit zase bez investora. Takže díky, že mi asistujete,” pokouší se motivovat své společníky, aby i dál snášeli jeho požadavky.

“A jak na tom vlastně vyděláváš, když netočíš pro žádný kanál? Má ta show pak nějakou návratnost? Třeba bych do toho mohl něco investovat já,” otočí se na něj Andrew.

“Jistě, že má návratnost!,” hájí Vidar svou práci. “Není to charita, vždy se to zaplatí, někdy líp, někdy hůř a pomaleji. Ale vždycky nám to vydělá. Pokud zrovna neutopíme ponorku.”

A Texasan jim začíná vysvětlovat, jak lze vydělat na nezávislém filmu. Je upřímný a nesnaží se je zlákat na nereálnou představu snadného zisku. I přesto, oba muži projeví zájem mu finančně pomoci s příštím dílem. Ačkoliv Vidar zatím odmítá, nabídka ho potěšila. Zvláště od Andrewa. On ale má jiné plány. Těší se, až bude zase pracovat s Falknerem a pro další investory teď není v jejich projektu místo.

Když šestikolový rover lesknoucí se v odpoledních paprscích pomalu vystoupá na další hřeben, před jejich pohledy se v dáli objeví budovy základny MarsX. Několik mohutných dómů připomínajících základnu Evermanu je jen o málo světlejších než okolní šedivá pustina. Dómy nejsou rozmístěny pravidelně a jsou propojeny sotva viditelnými nízkými spojovacími tunely zapuštěnými z části pod terén. Vlevo, vzdálena od základny, se na startovací a přistávací rampě stále tyčí jedna z raket MarsX, jakoby připravena kdykoliv odstartovat. Jak se však s roverem přibližují, vidí, jak je nahnutá a nejspíše již nepoužitelná. A brzy jejich pohled zaujme ještě něco jiného. V dáli za tyčící se raketou je ještě jedna, ta se však již zřítila a leží vedle své plošiny. Neodolala náporům písečných bouří. Trojice beze slov hledí na toho němého svědka neúspěšného pokusu lidstva o trvalou kolonii na Marsu.

“Baterie je na dvaceti procentech,” vytrhne je z uhranutí Ismailovo varování. Ten chlápek i v těch nejkouzelnějších momentech dokáže sledovat čísla!

“Brzy zastavíme a začne se dobíjet,” uklidňuje ho Vidar. “Strávíme tu pár hodin, to bude muset na nabití stačit. Andrew, dovez nás až k prvnímu dómu, prosím tě.”

------
u základny

Minidron letící nad roverem natáčí fascinující i pochmurný pohled na zašlou slávu lidské kosmonautiky. Při pohledu na pískem zanesené dómy s velikým, ale sotva viditelným legendárním logem společnosti se Vidarovi vybavují líbezné vzpomínky na časy, kdy byla základna budována, všude se o ní mluvilo a bylo možné každodenně sledovat, na čem tam kolonisté pracují. Everman sice od té doby ve všech technologiích pokročil a dokázal se na Marsu udržet dlouhodobě, přesto, jakoby to nebyla útěcha za neúspěch MarsX. Everman si totiž vše nechává pro sebe. Nesdílí ten pokrok a radost z něj s lidmi.

“Jak je na tom radiace,” připomíná duchapřítomně Ismail. Neměli by zapomenout na možné záření vycházející z opuštěných zařízení základny, o to více, když doposud neví, co kolonisty MarsX usmrtilo. Andrew ihned vědomým povelem zobrazí na čelním skle ukazatele úrovně různých typů záření.

“Vypadá v normálu,” hodnotí Vidar, stojící za předními sedadly a opírající se každou rukou o jedno vysoké opěradlo. “Asi tu nebyla žádná atomová katastrofa,” říká vážně.

“Přinejmenším záření neuniká ven,” dodává Ismail soustředěně sledující ukazatele.

Vozidlo přijíždí až na vzdálenost několika set metrů k nejbližšímu dómu, když začíná zpomalovat, až zastaví. Podívají se na Andrewa a ten na čelní sklo zobrazí navigační mapu. Teprve nyní si na ní všimnou další žluté zóny obklopující celou základnu a znemožňující více se přiblížit. Andrew, aniž by se ptal, začíná naučeným gryfem otáčet rover, aby zacouval dovnitř jako obvykle, když se Ismail táže:

“Máme povolení přijet až k základně?”

“Mám to ve scénáři,” odpovídá Vidar rozhodně. Ve skutečnosti schválený scénář pořadu neuvádí, co přesně bude u základny natáčet. Záměrně tam neuvedl detaily, aby mu scénář co nejsnadněji schválili. Zároveň ho neustálé Ismailovi obavy už začínají dráždit. Ještě ani nejsou na místě a Ismail stále vidí nějaký problém. Pokud není zvyklý na cestách trochu riskovat, proč s nimi potom jel?

“Když to máš ve scénáři, pak nám musí umožnit vjet do té žluté zóny,” domnívá se Ismail. “Není přece možné, abychom šli takovou vzdálenost ve skafandrech,” dodává.

Jistěže Ismail nemá odvahu jít stovky metrů po povrchu Marsu ve skafandru, Vidar se dokonce bude divit, pokus Ismail vůbec půjde ven. Zároveň ale ani oni toho nechtějí venku zbytečně moc nachodit a především je nebezpečné vzdalovat se od roveru. Vymění si pohled s Andrewem a ten přikývne. Za pokus to stojí a Vidar tedy otevírá společný kanál ke kapitánovi a inženýrovi.

“Kapitáne Harrisi, jsme u základny MarsX. Máte na mě chvilku? Mám jen dva dotazy,” snaží se nedat v hlase najevo svou nervozitu.

“Ptejte se, pane Olsene,” kapitán zní přesně, jak Vidar očekával. Jakoby jej vyrušoval od jeho posvátné mise.

“Jsme asi půl kilometru od základny, kolem ní je ale žlutá zóna. Mohl byste nám nějak umožnit do ní vjet?” pokládá mu Vidar otázku přímo, bez vysvětlování. Možná to byla chyba. Kapitán podivně dlouho mlčí.

“Pane Olsene, ta žlutá zóna, jak jí říkáte, to je ochranná zóna na nebezpečných místech. Je tam od toho, aby se do ní nejezdilo.”

Vidar s vypětím sil zachovává klid a pouští se do trpělivého vysvětlování, proč potřebují přijet až k základně a nechtěji podnikat pěší pochod po Marsu.

“Rozumím vám,” souhlasí nakonec kapitán. “My ale nemáme možnost žlutou zónu jen tak vypnout. Musel bych odeslat vaši žádost na Zemi a počkat na jejich odpověď.”

Vidar už ztrácí sebekontrolu. Harris se opět odvolává na své nadřízené!

“Obávám se, že na to nemáme čas,” zvyšuje hlas. “Už teď se budeme vracet v noci a to jsem ještě nezačal natáčet,” podrážděně odpovídá.

“Jak jsem řekl,” zní Harris klidně. “Nemohu žlutou zónu sám jen tak vypnout. Navíc, dívám se na stav vašeho roveru a máte tak akorát dost energie na to, abyste přečkali noc tam, kde jste. Dnes určitě nemůžete jet zpět. Musíte nechat nabít baterii alespoň na čtyřicet procent a vyrazit zpět můžete zítra. Máte tudíž dost času si počkat na odpověď ze Země.”

“Vyrazit zpět až zítra?” nevěřícně se ptá Ismail.

“Kapitáne, jak dlouho se bude baterie nabíjet?” ptá se po odmlce Vidar. “Počítali jsme, že se tu zdržíme tak tři hodiny a pojedeme zpět.”

“Nesmysl. Máte jen jeden akumulátor, ten se jízdou tam vybil a do západu Slunce se nestihne dostatečně nabít. Budete muset přečkat noc tam a nabít ho zítra dopoledne.”

“Mohu se zeptat,” zvýšenýnm hlasem se do hovoru vkládá Ismail Ross, “proč jste nás neupozornil, že se dnes nestihneme vrátit?”

“Pane Rossi,” odpovídá mu kapitán stejně povýšeně, jako Vidarovi, jakoby jej nezajímalo, že nyní mluví s platícím turistou, “to je dáno tím akumulátorem a vaší spotřebou energie. Máte velkou spotřebu. Kdybyste měli baterie dvě, zvládli byste i zpáteční cestu.”

“A proč nemáme dvě?” ptá se Ross.

“Protože jste si druhou nevzali,” pohotově odvětí kapitán Harris.

“A jak nás to mělo napadnout?” útočně se táže Vidar.

“Kdybyste s námi vaši cestu konzultoval, poradili bychom vám,” ovládá se kapitán. ”Ale vy jste nám nedal vědět, co máte v plánu.”

Vidar, rozzuřený kapitánovou arogancí, si s ním ještě vymění několik vět, ovšem ty již nemohou jejich situaci nijak zlepšit a kapitán Harris brzy konverzaci ukončí slibem, že odešle na Zemi Vidarovu žádost o zrušení žluté zóny.

“Takový zbabělý šašky miluju,” ulevuje si Vidar nahlas, když se kanál uzavře.

“Vždycky žasnu, jak se takovej panák dostane na takovou pozici,” přidává Andrew.

“Nechápu to, čekal bych, že se budou trochu zajímat co děláme a upozorní nás,” míní klidněji Ismail Ross.

“Jo když spolupracuješ se mnou, musíš počítat, že se Harrisovo zmrdákovství obrátí i proti tobě,” říká Vidar, ačkoliv si uvědomuje, že by měli raději mluvit na přímém spojení. “Kdybys věděl, kolikrát on už mi odmítl s něčim pomoct! Je to nejen srab, ale dělá to úmyslně,” pokračuje už na spojení.

“Teď s tím nic neuděláme, neztrácejme čas,” snaží se na spojení ukončit drama Andrew. “Mám tam vcouvat?” nabízí ochotně řešení.

“Díky Andrew, ale nebudu tím Harrise provokovat, teď určitě bude sledovat naší polohu, můžeme být rádi, že si nevšiml, kolikrát už jsme žlutou zónou projeli,” uvažuje Vidar. “Začneme tím, že pošleme drona, abychom našli nějaký vstup do základny. A potom tam půjdeme pěšky, nehodlám čekat na odpověď ze Země,” sděluje jim svůj plán.

Vzlétá s minidronem ze střechy vozu, vysílá jej k základně a zároveň nahrává komentář pro diváky: “Nemáme aktuální plán základny MarsX a musíme proto hledat cestu dovnitř pomocí drona. To nám bude chvíli trvat, ale my máme čas, protože tu stejně musíme zůstat do zítřka, než se nám dobije baterie. Dřív se nemůžeme vydat na cestu zpět,” vysvětluje, když trojice sleduje na čelním skle zobrazený záběr z drona, rychle překonávajícího půlkilometrovou vzdálenost k prvnímu z dómů.

“Ta kupole je vysoká alespoň 15 metrů,” komentuje Vidar.

“A určitě má několik metrů v podzemí,” doplňuje Ismail. Ten sice na kameře být nechce, zjevně mu už ale nevadí, aby byl v pořadu slyšet. Zatím Vidar navádí drona pomalým letem kolem šikmých, šedivě kovových stěn dómu a všichni tři na záběrech hledají nějaký náznak vchodu, kudy by se oni, nebo alespoň dron mohl dostat do základny. Asi v polovině obletu dómu skutečně spatřují ve stěně obrysy zavřených velkých hangárových vrat, asi z poloviny ukrytých pod nánosem písku.

“To neotevřeme, ani kdybychom našli nějaké ovládání,” hodnotí Vidar závěj blokující vstup. Přesto ale chvíli vrata zblízka prozkoumává, než to vzdá a pokračuje podél zdi dál.

“Tohle je návětrná strana základny, tady bude všechno zaváté,” dedukuje. “Musíme hledat na závětrné straně.”

Oblétává dronem celý dóm, až na jeho zadní straně spatřují z terénu vyčnívající klenutou střechu tunelu, zapuštěného z větší části pod povrch a vedoucího k sousednímu dómu.

“Spojovací chodba, jako jsou mezi dómy Evermanu,” komentuje Vidar a pozvolna s dronem letí nad střechou tunelu k dalšímu dómu, na první pohled stejných rozměrů a konstrukce. Dron prohlíží, jak se tunel napojuje na plášť dómu a když ani zde nevidí žádný otvor nebo poškození, pokračuje v letu na západ podél šikmé zdi mohutné stavby.

“Možná zkus vyletět nad dóm, podívat se seshora,” navrhuje Ismail, když právě v ten moment se v kovovém plášti ve výšce asi jednoho metru nad terénem objevuje trhlina.

“Výborně,” pronese s úlevou Vidar a navádí drona k ní.

------
trhlina

“Jak je vidět, stavba má dva pláště, tlustý plášť dómu a kousek pod ním je ještě stěna vnitřní stavby. A protrhnuté jsou oba dva,” komentuje. “Co myslíte, pánové, byla to exploze?” Přitom dron pomalu prolétává oběma vysokými, ale úzkými otvory do stavby uvnitř dómu.

“Je to protržené směrem ven, tedy exploze,” konstatuje Ismail, co je jasně vidět na záběrech. “Nebo jedině, že by to směrem ven prorazilo něco jiného.”

V bílém světlometu drona se zatím objevuje pochmurná rozlehlá místnost s podlahou posetou pokroucenými a ožehlými kusy kovu a kovovými nosníky, pozůstatky nějaké konstrukce. O něco dál se před dronem objevují pravidelné řady čehosi, Vidar si to musí přiblížit.

“Je to skleník! To jsou bývalé sady pro pěstování rostlin!” nadšeně oznamuje při pohledu na vysoké kovové regály s patry širokých truhlíků táhnoucí se celou halou desítky metrů až k zadní stěně. Pouze v okolí trhliny vypovídají pokroucené pozůstatky regálů o proběhlé ohnivé zkáze.

“Vypadá to tak,” tiše souhlasí Andrew zarytý při sledování scény do sedačky. Narozdíl od Vidara, hnaného nadšením a adrenalinem, Andrew cítí spíš skličující děs z průzkumu místa, kde kdysi tak nešťastně zemřeli lidé.

“Proč by ale ve skleníku došlo k tak silné explozi?” pochybuje Ismail.

Vidar dronem zblízka zabírá truhlíky se zbytky vyschlé hlíny. Po rostlinách není vidět ani památky, atmosféra Marsu proniklá do skleníku dávno rozložila veškerou biologickou hmotu. Poté se s dronem vrací k místu exploze a podrobněji prohlíží trosky. Snaží se rozpoznat, co tam mohlo explodovat.

“Možná tu vypukl požár a následkem toho vybuchlo nějaké zařízení. Nějaký plyn nebo generátor,” teoretizuje, zčásti vážně, zčásti se snaží dramatizovat pro diváky. Ismail však už přitom kroutí hlavou.

“Požár a exploze je přesně to, na co si ve vesmíru všichni dávají největší pozor. Je nepravděpodobné, že by se jim zrovna tohle stalo,” vyjadřuje své pochyby.

“Možná k tomu došlo až potom, co posádka… co byla už po smrti,” napadá Vidara. “Mohlo se to stát právě proto, že už se o základnu nikdo nestaral a systémy nefungovaly.”

“To už zní reálněji,” přikývne Ismail, stále však působí pochybovačně. “Určitě posádka nezemřela kvůli té explozi. Musela zemřít předtím a následkem toho k explozi mohlo dojít.”

Arabova dedukce se Vidarovi zdá rozumná. Ismail je vyloženě logik. Vidar netušil, nakolik užitečný mu ten boháč při natáčení bude. Teď se ale musí soustředit na navádění drona dál mezi řadami regálů až do další oddělené části haly. Prolétá otevřenými širokými vraty, rozhlíží se kamerou do stran, nahoru i dolů. Tato část pěstírny podle odlišných truhlíků v regálech bezpochyby sloužila pro jiné plodiny. A i zde únik atmosféry napáchal zničující škody. Podlaha je pokrytá nánosy zavátého písku i vyschlé hlíny a mezi tím leží stržené a pokroucené potrubí zavlažovacího systému. Všude se pak povalují prázdné, sudové nádoby bez viditelných popisů. Za dalšími otevřenými vraty dron v menší místnosti odhaluje jakési rozměrné stroje a další množství sudů.

“Tady asi zpracovávali to, co pěstovali. A skladovali to v těch sudech,” soudí Vidar a snaží se dronem najít na vybavení nějaké nápisy. Krom několika nepochopitelných číselných označení nevidí ale nic, co by vysvětlovalo, co přesně tam bylo pěstováno.

“...to ale bezpochyby dokážeme zjistit z veřejných, nebo neveřejných záznamů o základně. Jen otázka, nakolik bývají takové záznamy pravdivé,” komentuje.

Následně přelétá nad několika pracovními pulty, prohlíží si na nich odložené nástroje a zastaví se u dvou velkých displejů, viditelně poničených atmosférou Marsu.

“Tyhle terminály už nám neposlouží, kdybychom ale našli nějaké datové centrum, možná bychom dokázali nějaká data zachránit a něco z nich zjistit,” doufá Vidar.

“Určitě měli i záznamy toho, co se tu dělo,” vyslovuje Ismail myšlenku, co napadla všechny tři.

V tom se v záběru objevují zavřená vrata vedoucí dál do základny. Narozdíl od jiných jsou kruhová a k Vidarovu zklamání jsou zavřená. Je na nich velké kruhové madlo k manuálnímu otevření.

“Budeme tam muset poslat robonauta, aby je otevřel,” pohotově hodnotí situaci Vidar. “Já tam tou dírou ve zdi ve skafandru nepolezu, je moc úzká a stačí málo, aby se skafandr poškodil,” dodává zklamaně. Nemá rád situace, kdy se musí přiklonit k opatrnosti. Když se ale na něj ve svém křesle otočí Ismail, Vidar z jeho napjatého výrazu ihned cítí problém.

“Nejsem si jist, jak i ten robot zvládne tam vlézt,” vyjadřuje opatrně své pochyby Ismail, jakoby se bál Vidarovi reakce. Je to přitom právě Ismail, kdo zde jako jediný má svého robonauta a kdo mu může přikazovat.

“Oni jsou sice větší než my,” argumentuje Vidar, “ale jsou obratnější a hlavně se jim nic nestane, když jim kus toho kovového pláště třeba natrhne zadek, což já o sobě říct nemůžu.”

“A máme vůbec od Casterati povolení natáčet uvnitř?” má Ismail další námitku.

Ale proč to ksakru říká do natáčení? Proč mu to nepošle jako soukromou zprávu na přímém spojení?

“Ismaile, prosím tě, já teď natáčím a tohle nemůžeme probírat. Budu to muset vystřihnout. Ale když už se ptáš, vysvětlím to,” a Vidar se snaží znít klidně. “Mám povolení od Evermanu natáčet tu, i když Casterati o tom neví. Podle toho, co natočíme, pak Everman zjistí a rozhodne, co z toho můžeme dát do pořadu. Ale čím lepší materiál natočím, tím spíš si dají tu práci, abychom to mohli zveřejnit. Řekl jsem to pochopitelně?”

Ne, nedaří se mu znít klidně. Vždycky má problém zachovávat klid, když mu někdo v nejdůležitějších okamžicích celého projektu začne klást idiotské překážky.

“Já ti rozumím,” obezřetně odpovídá Ismail, “zároveň ale určitě pochopíš i ty mě. Nemohu svému robotovi přikázat, aby tam šel a ty dveře otevřel, když nemáme výslovné povolení. Já jsem tady jen jako turista. Nemám žádná speciální práva. Ty jsi tu pracovně, ty jsi VIP a tebe oni potřebují, abys to natočil. Ale já jsem naopak podepsal papíry, že tady neudělám nic nepovoleného. A ty papíry byly dost dlouhý na to, abych si ani nepamatoval, co tam všechno bylo.”

Ismail znovu dokazuje, jak umí zachovat při jednání klid. Zatímco Vidar si v duchu začíná nadávat. Měl s sebou vzít svého robonauta! Kdyby tu měl Karla, nemusel by tohle řešit! Mohl by mu přikázat cokoliv a věrný Karl by to splnil. Ale Ismaila teď k využití jeho robota nepřesvědčí. Ismail je skutečně turista obtěžkaný strachem.

Kupodivu, Andrew je ve stejném postavení, taky je turista, a přitom nemá problém porušit kdeco. Ale jak už ho zná, Andrew si nejspíš ani nečetl, co podepsal. To bude další věc, jakou mají společnou.

“Chápu tě,” odpovídá po svých rychlých úvahách Ismailovi. “Budeme to prozkoumávat jen dronem.”

Nic jiného mu ani nezbývá. Rozhodně nemůže udělat to, co Ismail navrhuje, tedy požádat kapitána Harrise o povolení otevřít dveře pomocí robonauta. Kapitán netuší, že Vidar chce vstupovat dovnitř. Měl by ho za šílence. Už to, že vyslal drona do interiéru základny možná bude problém, až Everman ty záběry uvidí. Jedinou nadějí je, požádat režiséra Hainseyho, aby povolení u Evermanu nějak zázračně vyjednal a aby Harris dostal seshora přikázáno Vidarovi vše umožnit. A to bude chvíli trvat. V duchu už ale dává dohromady plán. Vrátí se sem během příštích dní se svým Karlem a s ním si otevře, co bude potřeba. S povolením, nebo bez něj.

V tuto chvíli tak jen znovu dronem prolétává vyhořelý skleník a když nenachází žádnou cestu do další části základny, nezbývá mu, než se s dronem vrátit průrvou ve dvojité zdi ven. Trochu otráven neúspěchem, pokračuje v oblétávání kupole a hledá jiný vchod, když si vzpomene na možnost podívat se na dóm z větší výšky. Jeho minidron má v místní atmosféře velmi omezené možnosti stoupání, několik desítek metrů ale určitě zvládne.

Malý stroječek pozvolna nabírá výšku kolmým stoupáním a trojice tak získává vynikající výhled nad celou základnou. Teď už vidí, že ta má sice také šest dómů, jako báze Evermanu, ovšem tyto dómy jsou znatelně menší a jsou nepravidelně rozmístěny.

------


“Támhle něco je…” všímá si za moment Vidar a přibližuje záběr přibližně doprostřed mezi dva dómy na jakýsi objekt z větší části schovaný pod závějí písku.

“Je to rover MarsX”, komentuje, když už kopec písku s dronem oblétá a odhaluje jeho druhou, nezavátou stranu. Kamera zabírá mírně zkosený bok vozidla složený z velkých kovových plátů. Vozidlo se zdá být menší, než jejich rover a horní část černých kol vyčnívajících ze závěje tomu svými rozměry také nasvědčuje.

“Zajímalo by mě, proč ho nechali tady venku,” říká Vidar když dronem přilétá těsně k čelnímu sklu a chvíli hledá úhel, pod nímž se světlo od něj nebude odrážet a kamera tak dokáže zaostřit na interiér vozu. Konečně. Uvnitř vidí dvě prázdné sedačky a za nimi na bocích kabiny lavice pro další pasažéry. Jinak rover vypadá prázdný.

“Muselo to být neplánované, něco se asi už dělo, jinak by ho zaparkovali uvnitř,” uvažuje Andrew.

“To se možná dozvíme, pokud se dostaneme do základny. Tam bude vysvětlení všeho,” míní Vidar.

“A co takhle zkusit se dostat do toho roveru? Mohli bychom k němu dojet, vystoupit ven a zkusit se do něj dostat. Třeba něco najdeme uvnitř,” Andrew se otáčí na Vidara za sebou.

“Dobrý nápad, rád bych to podnikl, máme ale jen pár hodin do západu slunce, musíme čas využít co nejlépe a výstup ve skafandrech bude trvat dlouho. Prioritou teď musí být najít vstup do základny, k roveru se můžeme vrátit později, nebo zítra,” vysvětluje svůj úmysl a je rád, když muži neprojevují nesouhlas se zmínkou o zítřejším pokračování průzkumu.

Prodlužující se stíny vysokých dómů připomínají pozdní hodinu a dron pod Vidarovými pokyny bílým světlometem vytrvale prozkoumává kovový plášť další kupole. I tentokrát odhaluje jen dvoje neprodyšně uzavřená vrata, jedna pro astronauty a druhá pro vozidla. Právě když Vidar drona vysílá podél dalšího spojovacího tunelu k dalšímu z dómů, kamera zachytí něco mimořádného. Na opačném konci tunelu je startovací plošina pro raketu MarsX. Raketa se však narozdíl od té stojící o něco dál netyčí k obloze, nýbrž se válí zřícená v písku a leží šikmo přes tunel.

------

“Ovšem tohle stihneme natočit ještě dnes,” raduje se Vidar z objevu a dron už zrychluje podél tunelu k mohutnému trupu kosmické lodi. “MarsX vždy mělo u základny alespoň dvě rakety a další bývala na oběžné dráze, pokud se dobře pamatuju,” komentuje.

“Je to jak říkáš,” potvrzuje Ismail. “A další alespoň jedna bývala připravená na Zemi. Měli celou flotilu.”

“Taky jí potřebovali,” doplňuje ho Vidar. “Neměli rychlý mezihvězdný pohon a neměli orbitální dopravníky pro snadnou dopravu na oběžnou dráhu, všechno dopravovali od startu až k přistání v těch velkých, pomalých raketách. Vlastně se do teď divím, že to tehdy dokázali!”

“A přitom vozili na Mars mnohem více materiálu, než Everman,” srovnává Ismail společnosti.

“Ten si tu většinu dokázal vytěžit, jak ještě uvidíme,” připomíná Vidar, co je ještě v pořadu čeká.

“Everman je celkově ekonomičtější, jde jim o zisk a proto ho mají. MarsX bylo založené na Muskově idealismu, chtěli kolonizovat Mars,” bez ostychu vykládá Ismail. “Udělali v jeho dobývání velký pokrok, ale byli stále v červených číslech a když už je netáhnula charismatická osobnost, neměli šanci ustát tragédii, jaká se jim tu stala.”

“Proč myslíte, že se zřítila tahle raketa?” usměrňuje Vidar hovor a prohlíží kamerou obrovský, hladký a přece místy zprohýbaný trup rakety. Ale než se dočká odpovědi, v záběru se objevuje spojovací tunel vedoucí k plošině, z níž se raketa na tunel zřítila. Trup rakety přitom svou vahou proboural část střechy tunelu, ta se zhroutila dovnitř a oni tak před sebou mají zející otvor.

“Ale! Zřítila se na přístupový tunel a probořila strop!” potěšeně oznamuje Vidar a navádí drona mezi pokroucenými pláty a nosníky dovnitř tunelu, kde se v jeho světlometech objevuje dlouhá podzemní chodba spojující plošinu s nejbližším dómem základny.

“Je to tu hoši, podíváme se dovnitř,” raduje se Vidar a trojice sleduje, jak dron letí asi tři metry širokým tunelem z kovu a místního betonu. Chodba je nejprve prázdná, až po několika desítkách metrů světlomet ozáří tucty plastových beden naskládaných na nákladních vozících ponechaných podél levé zdi.

“Nějaký náklad,” komentuje Vidar. “Buďto ho přesunovali z rakety, nebo do ní. Otázka, proč ty bedny nechali tady, uprostřed tunelu.”

“Pokud je vezli do rakety, pak se snažili z Marsu odletět a už to nestihli,” míní nevesele Andrew.

“Usnadním vám bádání, podívejte se na ty vozíky. Jely směrem k raketě,” upozorňuje je Ismail. A skutečně, všechny vozíky jsou otočeny směrem od základny.

“Takže chtěli odletět,” konstatuje Vidar pochmurně. Vidět stopy snahy astronautů uniknout před smrtí je už i pro něj skličující. Zvláště, když doposud neví, co přesně se tam stalo. To už se ale záběry opět rozpohybují jak pokračuje chodbou dál, míjí asi tucet naložených vozíků za nimiž už je tunel volný, až se na jeho konci objevuje překážka. Vidar svraští obočí, když ve světle rozpozná další zavřené dveře. Podrobně je dronem prohlíží, nevidí však žádnou možnost, jak na dálku vrata otevřít.

“Ovládací panel je bez proudu a dronem je neotevřeme. Tak to vypadá, že jsme pro dnešek skončili. Zítra tam půjdu já a ty dveře nějak otevřu,” komentuje.

Když se na něj oba spolujezdci otočí, dodá: “Do tunelu vlezu, ta díra je dost velká. Ale až zítra. Nebudeme podnikat výstup, když má rover skoro vybitou baterii.”

“To je prvně, co jsi opatrný,” diví se Andrew. Má pravdu a Vidar se musí obhájit.

“Jsme moc daleko od naší základny, nemá nám kdo pomoct. Proto musíme být opatrní. Kdyby se teď cokoliv stalo, nejsme schopni se s roverem ani pořádně rozjet.”

------


“Takové pěkné stanování v pustině, kdo by to čekal, pánové,” vtipkuje Andrew, když natahuje deku na podlaze roveru vzadu za sedačkami, aby vyzkoušel, kolik je tam místa. Trojice se snaží vymyslet, jak se v roveru co nejpohodlněji vyspat. Mají dostatek tepelně izolačních přikrývek z nouzové výbavy roveru, ale na podlaze zdá se není dost místa pro tři osoby.

“Stejně to Harris udělal naschvál,” říká Vidar klečící mezi sedačkami, kde zkouší, jak moc se dají sklopit, nebo zda by se nedaly odmontovat, “myslím s tou baterií. Že nám neřekli, abychom si vzali dvě.”

“Nech už toho bačkoráckýho Australana bejt, alespoň něco zažijeme,” povzbuzuje ho Andrew.

“Tohle nepůjde,” vzdává po chvíli Vidar snahu udělat něco se sedačkou. “Já budu spát na sedadle a vy si můžete vybrat mezi sedadly a podlahou. Ráno si povíme, kdo to měl horší.”

------

Vážený čtenáři, pokud jsi dočetl až sem a rád bys pokračování a také předcházející kapitoly tohoto příběhu, prosím, napiš to do komentáře. Příběh mám připraven, jen potřebuji vědět, zda má smysl to dopsat.

Zároveň velmi ocením veškerou kritiku.

Děkuji

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vidar Olsen a Mars (úryvek) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Vidar Olsen a Mars - I. Ponorka
Předchozí dílo autora : Masorost - Kde končí veganství?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku