no nevyplaci se zabijet jen tak v parku ;)
přidáno 21.10.2007
hodnoceno 1
čteno 588(10)
posláno 0
Už se začínalo stmívat a ona zrovna běžela svou obvyklou trasu parkem. Každý se bál být zde po tmě sám. Ona ne, neměla strach. Její tělo pracovalo už celkem automaticky. Běžela dlouhými elegantními kroky. Skoro jako by se zdálo, že ji neohrožuje zemská tíže, ale vznáší se pár centimetrů nad zemí.
Běžela s takovou elegancí, kterou smrtelník nedokáže napodobit. Ona totiž už dlouho nebyla lidskou bytostí. Byla vampýra.
Už ani sama nevěděla, jak dlouho je zde na zemi. Prostě tu byla a proplouvala lidskými dějinami, alespoň prozatím bez většího povšimnutí či zájmu ostatních.
Snažila se moc nezabíjet. V dnešní době už to nebylo bezpečné. Ale lidskou krev potřebovala. A milovala ji. Ach ano ta teplá, sladká tekutina. Ta slast, když jí stékala ještě teplá krev do úst, rozplývala se na jazyku...
Milovala ten pocit.
Nebyla to samotná krev, co jí dávalo nesmrtelnost, byla to jakási životní složka v ní obsažená.
Zrovna si představovala ten nádherný pocit, když se živí z lidských žil.
Vtom na ni někdo vylítl. Tedy snažil se, ale i přes jeho hbitost a rychlost nemohl dosáhnout smyslů vampýry.
Tam kde měl těžký ocelový předmět, nejspíš nějaká tyč, dopadnout na její hlavu, už byl jen vzduch...
Dotyčný nechápal. Ovšem než měl možnost pochopit, sám padl omráčen k zemi.
Proč se nenasytit z žil smrtelníka, který měl v plánu jí bezdůvodně a chladnokrevně zabít?
Přiklekla k němu a vzala jeho hlavu láskyplnně do dlaní. Chtěla, aby trpěl. Třeba pochopí, že může být něco horšího než smrt a v dalším životě už na vraždu nepomyslí.
Probrala ho rázným proplesknutím.
Muž se podivil, jak je možné, že ta krásná dívka nad ním klečí a svírá s takovým citem jeho hlavu ve svých drobných dlaních.
Zachvěl se zlou předtuchou.
Bylo na ní něco nelidského, něco co si předtím, než zaútočil, bohužel neuvědomil. Ta elegance, ty oči. Temné a zároveň zářivé jako dva smaragdy.
Chtěl něco říci, ale už se nedostal ke slovu.
Jednou rukou mu ucpala ústa. "Nemám ráda, když mi někdo u věčeře křičí do ucha," pronesla sladkým, sametovým hlasem.
Svým ostrým nehtem mu zajela do kůže a prořízla žílu na krku. Láskyplnně a s citem přiložila svá ústa k otevřené žíle a zase se dostavil ten pocit...
Ach, taková slast, hustá červená tekutina jí stékala do hrdla. Vychutnávala jí na jazyku.
Vychutnala si ho do poslední kapky. Zasloužil si smrt. I on tolikrát zabil. Nelitovala toho.
Pohřbila ho na dně blízkého jezera. Tam ho nikdo nenajde.
Zasytila svůj hlad a uspokojila touhu po teplé lidské krvi.
Zase načerpala tolik potřebné síly a on snad opravdu v dalších životech bude lepším člověkem. Před svou smrtí prožíval taková muka, že si je odnese v paměti i do dalších životů.
Snad to pro něj bylo dostatečné ponaučení...

přidáno 02.05.2016 - 11:07
Scénka očekávatelná, celkem slušně napsaný, hláška o rušení při jídle tomu přidává tu drobnou perličku, která může uvíznout čtenáři v hlavě.
Na pár místech možná opakování skutečností, který byly už řečený a věty, který se daj spojit do jedný, nebo vypustit. Ale jako základ dobrý.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Oběť nebo lovec : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Vysvobození
Předchozí dílo autora : Strach

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku