Strach

Padám,
ale křídla tvoje zachytávají mě v letu,
už chtěla jsem říct sbohem
tomu proklatému světu.

Už nepadám,
teď nechávám se nést,
cítím však strach,
že ńad propastí se ocitnem.

Jistotou mou být se zdáš,
však vím,
že ne napořád...
Osudy lidí jsou jako voda,
plynou, jdou dál,
však ani jediný
změnit se nedá.
Bohužel.

Nevím jak dlouho
mou jistotou můžeš být,
bojím se ale,
že by bylo lepší se v tvé lásce utopit.

Bojím se ale,
že se zas spálím,
zhasne ten plamen,
zmizí pak v dáli...