Konec citům, konec všemu...

Kde jsou,
ty křídla, co mě chrání?
Kde jsou?
A proč osud mi ve všem brání?
Bojím se,
a proč vlastně mám tu být?
Proč nesmím svůj život ukončit?

Proč nemůžu dát sbohem tomuhle proklatému světu?
Bojím se,
křídla nikde.
Už nezachytí mě v mém pošetilém letu.
Padám dál a dál.

Už nemám strach,
už nemám nic,
naděje odešla
a s ní můj cit.

Už necítím,
už nemám nárok žít.
Jak žít
a nic necítit?

Nač city?
Už nejsou ničím.
Nemají význam.
Však bojím se.
To umírání mě děsi.
Ten pocit prázdnoty...