co vlastne jsem?
přidáno 18.10.2007
hodnoceno 0
čteno 569(15)
posláno 0
Ta bolest,
ta spalující touha,
až se zas objeví,
zazáří,
nocí se začne toulat.

Ten třes,
ta bolest
spalujícího světla.
Proč to tak bolí?
Kdo, co jsem?
Radši se neptat.

Sem snad jen stvůra,
co nocí bloudí,
kořist si vyhlédne,
vedle ní ulehne,
krví ji zbrotí?

Proč čekám na měsíc?
Vysvobozením, zdá se být.
Jen tma mě neděsí
a měsíce třpyt.

Luna, můj spojenec,
nepřítel chtíč,
každou noc podlehnu,
pak musím pryč.

Slunce, můj nepřítel,
zármutek, pláč.
Slunce, můj učitel,
trýznitel, fáč.

Bojím se pohlédnout
mé Luně do očí,
nechci jí podlehnout,
ta si mě obtočí.

Kouzlem mě zasáhne,
tělo se změní,
zbyde jen zvíře,
co zabíjí, plení.

Za co to prokletí,
snášet jen mám,
nevím,
není však úniku,
už je tu Luna
a přichází tma...

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Prokletí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Naděje
Předchozí dílo autora : Prázdno

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku