Prázdno

Je ve mě prázdno,
to černé prázdno,
co tak bolí,
bojím se samoty,
bojím se,
že moje duše už to neustojí.

Bojím se všeho,
úlevu sháním,
nelze však nalézt,
prázdno se brání.

Nevěřím v nikoho,
už ani v sebe,
bojím se prohlédnout,
samota zebe.

Zebe a studí,
mrazí mou duši,
naději hledám,
však zradu už tuším.

Zrada mě čeká,
bolí a pálí,
samota leká,
nikdo je neoddálí.

Raději uniknout
smutnému tichu,
zhasnout a podlehnout,
podlehnout hříchu.

A tak teď odcházím,
ticho se ztrácí,
mizí a odchází,
naděje však se vrací...