Cvičná maturitní slohovka. Zadání = výchozí text (tuče) Vychozý text pochází z knihy Alchymista od Paula Coelho
přidáno 07.11.2016
hodnoceno 0
čteno 1193(2)
posláno 0
„Já jsem vůdce karavany,“ prohlásil černooký vousáč. „Jsem vládcem nad životem a smrtí každého, koho vedu. Poušť je totiž rozmarná žena a muži z ní mohou zešílet.“ Karavana čítala asi dvě stě osob a dvojnásob zvířat. Byly v ní ženy a děti a větší počet mužů.
K zájemcům o převedení přes Saharu jsem se přidal před necelou hodinou, kdy se kolem velbloudů s povozy začal srocovat dav. Jsem obchodník s drahokamy. Musím cestovat v přestrojení, neboť mezi beduíny vypukly boje o moc a každý válečník by dychtil po mém bohatství. Diamanty, Rubíny, Opály a Lapisy jsem vložil na dno své kožené mošny, důkladně je zakryl falešným dnem a na něj naskládal pruhy látky, které vydávám za obvazy. Jen malý smaragd si uschovávám do náprsní kapsy. Mají přinášet štěstí, snad mě bude při putování pouští ochraňovat.
Rozvážným krokem přicházím k vůdci karavany. V prstech pravé ruky tisknu dvě zlaté mince, jež jsou poplatek za převod.
„Co jsi zač?“ Vyprskl mým směrem vousáč.
Roztřeseným hlasem, s obavou z odhalení mechanicky drmolím naučenou historku.
„Jmenuji se Boran. Jsem lékař. Učil jsem se u velkého mistra Ibn Sinana a jedu do Maroka za prací.“
Vůdce si mou maličkost změřil pohledem od hlavy až k patě a poté ještě jednou. Nedůvěřivě řekl, ať mu ukáži svou tašku. Strachy jsem položil levačku na hruď a mezi palcem a ukazováčkem začal žmoulat obrys smaragdu. Na falešné dno nenarazil. Vydechl jsem si a levou ruku spustil. Hlavou mi proběhla myšlenka: na toto gesto si musím dávat pozor. Někoho by mohlo zajímat, co v kapse tajně přechovávám. Můj klid však dlouho netrval. Když vůdce karavany vzhlédl od mošny, byl ještě nedůvěřivější.
„Máš tam jen obvazy! Kde je ostatní náčiní pro Hákima?“
Tuto otázku jsem očekával, i na tu jsem měl připravenou lež. Jal jsem se trpělivě vysvětlovat důvod mého chabého vybavení.
Vyprávěl jsem historku o přepadení, banditech, kteří mne obrali skoro o vše. Jen obvazy, které jim přišly jako obyčejné cáry bavlny, pro ně neměly význam, a tak mi je ponechali. Vousáč chápavě přitakal, očividně báchorce, z níž je pravdivé jen mé jméno, uvěřil. Přijal poplatek a přidělil mi velblouda. Úlevou jsem chtěl položit ruku na smaragd, naštěstí jsem se zasekl v půli pohybu a ruku nenápadně svěsil.
Slunce už nabíralo vínové barvy, blížila se noc. Tím i náš odjezd. Muži nasedli na zvířata, ženy a děti se usadily v povozech a velitel karavany dal rozkaz „Vpřed!“
Vzduch příjemně ochladl. S lemy tenkých modrých tunik si pohrával vánek. S tímto větříkem spojeným s monotónní houpavou chůzí dromedárů se většina osazenstva nechala ukolébat jen k tak lehkému spánku, aby nevypadli ze sedel. Jediní dva muži neklimbali. Vůdce karavany, jenž ostřížím zrakem hlídal veškeré okolí a Boran, kterému strach nedovolovat usnout. Stále dokola přemítal, učinil-li dobré rozhodnutí, když se přes protesty své rodiny vydal napříč Afrikou z Egypta do Maroka zpeněžit kameny nakradené z faraonských hrobek.
Borana probudily paprsky ostrého pouštního slunce. Cítil se celý rozlámaný. Moc toho nenaspal. Hodiny v sedle nebyly také příjemné. Celý den se nudně vlekl a nikdo neviděl nic jiného než žlutý písek. Až večer, když se slunce sklánělo k obzoru, se vzduchem ozval výstřel. Všichni se začali divoce otáčet kolem sebe, ženy hromadně propadaly v pláč a hysterický křik. Boran přitiskl dlaň ke kamenu, vzhlédl k nebi a zašeptal: „Alláhu, ochraňuj nás!“
Nyní ho nezajímalo, kdo všechno uvidí, jak úpěnlivě svírá svůj smaragd, neboť spatřil blížící se tlupu zuřivých nájezdníků na plnokrevnících. Bojovníci cválali na svých koních a tasili své zahnuté meče. Šejch, který je vedl, křičel něco nesrozumitelně arabsky. Karavanou propukalo šílenství. Muži, ženy i děti padali v tratolišti krve zasaženi kulkami. Boran kopl svého velblouda do slabin, popohnal ho do běhu a snažil se uniknout. Najednou cítil silné ruce na svých ramenou, které ho stáhly ze sedla na zem. Zvedl se a snažil se utíkat před všudypřítomnými beduíny. Najednou jej začal pronásledovat muž v černém kaftanu se zlatým turbanem a závojem přes obličej. Přes jeho oblečení byly vidět pouze jeho oči. Zlé kruté oči. Lemované vějířem vrásek. Boran se před ním snažil utéci. Když spadl, lezl po čtyřech, jen aby pronásledovateli unikl. Vtom ucítil ostrou bolest.
To když meč projel páteří.
Naposledy stiskl smaragd a padl do písku.
Vše kolem něj utichalo. Křečovitě svíral svůj zelený kámen. Písek a brašna s drahokamy, kterou měl stále přes rameno, se barvila krví. Naposledy mu prolétla myslí vzpomínka, že smaragd má přinášet štěstí.
Samotná královna Kleopatra jej měla na své koruně. Ani jí nepomohl…
Za hodinu leželo v poušti několik desítek mrtvých těl. A poklad. Všude bylo ticho.
Snad jej jednou, někdo opět nalezne. Možná to bude jiná karavana. Snad další válčící beduínský kmen a možná je faraonův poklad už navždy ztracen. Zavátý jemným Saharským pískem.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vůdce karavany : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Kam s nimi?
Předchozí dílo autora : The princess Thalia

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku