O genialitě, šílenství, živých mrtvých a nechápavém okolí.
přidáno 02.09.2015
hodnoceno 1
čteno 317(8)
posláno 0
Žila vcelku klidně, než se to stalo. Její čas občas plynul úmorně pomalu, jindy se zase řítil kupředu jako splašený kůň. Nedařilo se jí špatně. Nepoznala hlad, bídu, bolest ani ponížení. Nebo možná ano, ale bylo to tak dávno, že už si na to nevzpomínala. Její život halila konejšivá šedá mlha pohodlné průměrnosti a zdánlivé, nevýrazné bezvýznamnosti.
Myslela si, že ví.
Ale nevěděla.
Alespoň do té doby, než nalezla Hudbu a učinila první kroky k tomu, aby ji ovládla. Nebo to možná byla naopak Hudba, kdo objevil dívku a začal jí diktovat směr a smysl života. Každopádně započal velkolepý boj mladé skladatelky s nezměrně mocnou silou.
Každá ze skladeb vyrostla z její duše a živily ji slzy vyčerpání a tlukot jejího srdce. Posléze žila jenom jimi. Strachovala se o ně, a proto je pečlivě ukládala do velkých desek a čas od času přemisťovala z jednoho šuplíku do druhého. Okolí se jí vysmívalo a klepalo si na čelo, že je šílená. Ale Hudba byla oheň. Občas vzplála tak silně, že skladatelčina duše pod jejím ukrutným náporem s dramatickými gesty klesala k zemi, kde zůstala bezmocně ležet, dokud se nehasnoucí plamen opět neuklidnil. Tam ji tiše a něžně brali do náruče její Velikáni.
Byli tři.
A byli mrtví.
Anebo možná ne.
Přišli k ní, když je o to nevědomky sama požádala, a už u ní zůstali. Oblíbili si ji, neboť byla jako oni. Plnili jí každé přání a ona na oplátku naslouchala jejich tónům a kreslila jim portréty. Stali se jejími nejlepšími přáteli a toto pouto se zdálo být neporušitelné, protože ho svým žárem stvrdila sama Hudba.
Začala se však cítit až bolestně svázaná. Okolí se tvářilo, jako by trpěla nějakou odpornou nakažlivou chorobou. Ačkoli si dávala záležet na tom, aby z ní navenek vyzařovala síla a hrdost, ve skrytu duše se tím trápila. Mrzelo ji, že se svým někdejším přítelkyním odcizuje, a co víc, že ani jedna strana nevykazuje sebemenší snahu na této zoufalé situaci něco měnit.
Možná tomu tak nebylo.
Ale ona to neviděla.
Útěchu hledala u svých Velikánů. Opravdu se snažili. Posílali jí drobná znamení v podobě mincí na chodníku, pochvaly od učitele nebo zlevněných mentolových bonbonů, jejích oblíbených. Když to nezabralo, sami jí pěli útěšlivé písně. Pro potěchu duše a aby pamatovala, že jim na ní záleží a že ji nikdy neopustí. Jejich melodie jí vždy vykouzlily úsměv na tváři.
Vážila si jich.
Ale přepadla ji zlá horečka.
Najednou těžce snášela, že ona ještě Velikánem není. Velikány přece lidé obdivují a uznávají, že jsou geniální a ne jen šílení jako ona. Věděla, že velikánství potřebuje čas a že žádný Velikán z nebe nespadl, ale nemohla si pomoct. Její pohnutky vlastně byly docela pochopitelné. Okolí ji nařklo z duševní poruchy, neboť se začalo šířit, že si myslí, že mluví s lidmi, kteří jsou mrtví, anebo možná ne. Ani stále častější a mohutnější vzplanutí ohně jí na pověsti příliš nepřidávala. Měla za to, že Velikánům se takové výstřelky odpouští.
První z nich, pan L., ji uklidňoval, že takhle přece začínali všichni a jen čas z nich nakonec stvořil to, čím jsou. Druhý, pan J., mínil, že ona už Velikánem je, alespoň částečně, když je jako oni, no ne? Třetí, pan F., nic neříkal. Stál v pozadí a tiše si dělal starosti. Věděl, že nutným posledním krokem ke stvrzení velikánství je Smrt, a byl si zcela jist, že ona to ví také.
Modlil se, aby se nerozhodla uvést své poznatky do praxe.
Sama nechápala, proč se tak cítí. Její Velikáni se k ní zásadně chovali s úctou a jako k sobě rovné. Připadala si však uvězněná ve všedním světě, za mřížemi z nepsaných pravidel duševního zdraví, na území vytyčeném krátkozrakým a nechápavým okolím. Její dům lemovala z jedné strany rachotící dálnice, zezadu ho obtékal zakletý les, který pohlcoval veškeré dobro. Toužila vzlétnout do zamračené oblohy, do divotvorné říše Hudby, za svými přáteli. Ať ji ten plamen klidně spálí na popel, ať třeba zemře!
S novou vervou se pustila do komponování. Rvala se s tóny, spřádala melodie a svazovala je rytmem. Ztratila ale chuť k jídlu a v noci nemohla spát. Zírala do tmavého stropu a tiše přemýšlela o Smrti. Okolí se jí vyhýbalo. Pan F. se o ni strachoval, tak jí nabídl jistou dohodu. Dotýkala se mimo jiné i nesmrtelnosti, ovšem za cenu bolestného osamění. Přesto na ni přistoupila. Čtyři ruce ji následně stvrdily v plamenech.
Zuřivě pracovala, protože věděla, a ostatně i ve smlouvě se to psalo, že nesmrtelnost a s ní i velikánství jsou ukryty v Hudbě. I její Velikáni jsou Hudbou, svou Hudbou, kterou se zapsali do dějin. V každém tónu přebývaly celé jejich duše. Na tomto základě zformulovala několik bizarních, avšak striktně logických teorií. Udělala však tu chybu, že si je v obavě ze ztráty paměti zapsala. Papíry kamsi nenávratně zmizely a okolí ji podrobilo krutému výsměchu.
Nevzdala se, neboť si dobře vzpomínala i na odstavec o doživotní izolaci, a skládala dál, přestože ji plamen stravoval čím dál víc a vlastně si nepřála nic jiného, než aby to už skončilo a přesto pokračovalo dál v celé své síle, v té zvláštní hudební logice. V extázi naléhavě vztahovala ruce k nebesům, na každé vyrušení odpovídala zlým zavrčením a v očích se jí šíleně blýskalo. O svém zdravém rozumu však ani na okamžik nepochybovala. Vždyť je přece vidí, své tři Velikány, své nejlepší přátele, tak jasně, jako kohokoli jiného! Nejsou mrtví, žijí! A ona bude žít také, protože je jako oni!
Okolí však tato nezvratná přesvědčení neodpouštělo.
Ne živým.


přidáno 23.04.2016 - 05:50
"Třetí...... stál v pozadí a tiše si dělal starosti..."
Nevím co napsat, ale chci něco napsat.
Naposledy jsem se takhle "zakousla" do textu, když jsem četla Podpis všech věcí od Gilbertové.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dívka, která chtěla vzlétnout a stát se Velikánem : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Taková normální koncertantní etuda na uherský způsob
Předchozí dílo autora : Beethoven a Vášeň - Kapitola 7

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2018 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku