Smutek

Trhá tvou duši,
trhá tvé tělo,
bolí a pálí,
puká ti srdce,
nad ztrátou svého nepřítele.

Proč nad ním truchlíš?
Máš ho snad ráda?
Nevíš,
však, jak to bolí!
Na místo radosti,
čeká tě zrada.

Slza ti po líci,
sklouzne a padá,
cestu si brodí,
slza krvavá.

Je plná smutku,
krvavá slza,
proč to tak bolí?
Proč jenom uvadám?
Není to sen.
Nic se mi nezdá.

Ta malá slza,
smutná a krvavá,
je slza pomsty, nenávisti,
však tvoje duše chřadne,
chřadne a uvadá.

Nemíním uvadat, pomalu, potichu,
však nechci se uchýlit, k velkému povyku.
Prostě jen odejít,
zmizet a uvadnout,
svůj život ukončit,
pomalu nechřadnout.

Tak tedy odcházím,
puká mi srdce,
dech už mi dochází,
topím se v krvavé řece...