![]() ![]() ![]() ![]() |
po hroznu
chutná slunce
ještě tmavomodře
i stín ulice
i les
stříbrně po řece
posbírám vítr
a steskem
chutná vinice
daleko je k tobě
a k ránu
do řek prší
zlatý déšť
chutná slunce
ještě tmavomodře
i stín ulice
i les
stříbrně po řece
posbírám vítr
a steskem
chutná vinice
daleko je k tobě
a k ránu
do řek prší
zlatý déšť


Snad se ti ten ztracený neznámý zase navrátí. Báseň je taková hořkosladká a moc dobrá :)
Zrovna mám podobnou (i když ne tak konkrétní) náladu stesku po dálkách, takže se mi do básničky podařilo krásně ponořit.
Zrovna mám podobnou (i když ne tak konkrétní) náladu stesku po dálkách, takže se mi do básničky podařilo krásně ponořit.

Sice tě teď moc nekomentuju (protože sem teď skoro nechodím), ale tvoje básničky si hlídám a daří se ti - vždycky mě krásně pohladí po duši. ;-)

Líbí se mi, ale stalo se mi to samé - s tím deštěm. Dokonce jsem myslel i na to, že lidé obyčejně nesprávně nazývají zlatým deštěm zlatici a že zlatý déšť(štědřenec) třeba kvete mnohem později. Ale on o mnoho později nekvete, a navíc, ani on netvoří porosty břehů řek. A tak jsem tuhle myšlenku pramenící ze zahradničení opustil :-) kmotrov: hlinopichové byli zmateni :-)

kmotrov: Ono je to tím, že mám vinici spojenou s něčím konkrétním (a taky s někým), proto ten stesk... A vím, že se to pak chápe o něco hůř. Děkuju moc za komentář!...
Jo a některé Li Povy básně jsem si už přečetla a jsou vážně dobrý :-) Nikdy jsem se čínskou poezií nezabývala, ale teď asi začnu :-)))...
Jo a některé Li Povy básně jsem si už přečetla a jsou vážně dobrý :-) Nikdy jsem se čínskou poezií nezabývala, ale teď asi začnu :-)))...

Máš to moc hezky napsané, zase v tom vnímám posmutnělou Li Povskou náladu osamělé čekající ženy, ale hůře se v tom orientuji. Nejdřív jsem ti chtěl v žertu vynadat, že sotva začalo jaro, dáváš podzimní verše, opuštěná vinice, daleké ráno symbolizující daleké jaro...
Pak jsem si řekl, že je předjarní, vinice ještě spí, ale co ten zlatý déšť? V období zlatého deště by ve mne vinice už asi spíš vzbuzovala naději, než stesk.
Pak jsem si řekl, že je předjarní, vinice ještě spí, ale co ten zlatý déšť? V období zlatého deště by ve mne vinice už asi spíš vzbuzovala naději, než stesk.

taková zvláštní melancholie na mě dýchla z té nádherné básničky, ale taková co se jakoby hned rozplyne a je zase dobře, krásná
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Po hroznu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Hledám ve stínu věží
Předchozí dílo autora : Nenaplněná do jara