 08.03.2012 7 783(9) 0 |
45 sekund.
Ticho rušil brekot loutek
zavěšených v koutě
a mně bylo do smíchu
Hlasitý řehot
řinoucí se z vlastních úst
drbal úzkost a strach
na zádech
aby mohl růst
/Chtěl jsem Ti něco říct../
25 sekund.
Stále smích
ve Tvých očích
snažil jsem se číst
Ty nestřízlivá..
Že jsi má, duhová
milující a milovaná
dočetl jsem se
na cestě do nekonečna
10 sekund.
bez dechu
sklenka Tokajského
pár slov na jazyku
Stihnu to?
3
2
1
Stop.
/Rukou v ruce jsme uvězněni ve zlomeném čase./
Ticho rušil brekot loutek
zavěšených v koutě
a mně bylo do smíchu
Hlasitý řehot
řinoucí se z vlastních úst
drbal úzkost a strach
na zádech
aby mohl růst
/Chtěl jsem Ti něco říct../
25 sekund.
Stále smích
ve Tvých očích
snažil jsem se číst
Ty nestřízlivá..
Že jsi má, duhová
milující a milovaná
dočetl jsem se
na cestě do nekonečna
10 sekund.
bez dechu
sklenka Tokajského
pár slov na jazyku
Stihnu to?
3
2
1
Stop.
/Rukou v ruce jsme uvězněni ve zlomeném čase./
09.03.2012 - 13:20S dobrým nápadem ses i dobře vypořádal. První dvě strofy jsou nejsilnější, pak už básni trochu ujíždí vlak, ale opravdu si myslím, že je to jedna z těch lepších básní, kterou jsem tu za poslední dobu četla.
PS: Oprav si mě na mně...! :)
PS: Oprav si mě na mně...! :)
08.03.2012 - 13:43Líbí..je opravdu silná..od tebe, jako vždy, pro mně silná káva :))) Všechny tvé básně mají něco do sebe :)
08.03.2012 - 13:05je příjemná... to odpočítávání se mi líbí, prostě to přijde. to víme už na začátku. jenom mi tam moc nesedí na začátku ty loutky, ale chápu, že pro tebe mají určitě význam;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
45 sekund : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : V mezičase
Předchozí dílo autora : Kdo ví..
