Čtyři

Půlhodinový život Waltera Eckerta

V devět večer
přišla uklízečka vytřít
ne pro čistotu
ale pro smrad na podlaze
abychom nemohli usnout
a potom se neprobudit
/ani snít/
O čem taky.
O čem mohl snít muž
po mé levici, už
né, nyní ležel přede mnou
ke straně hlavu položenou
levou rukou svou
svíral okraj lůžka
aby se ho nezbavil, snad

Svým životem šel
utíkal
aby nezmeškal
vyprávěl
ten večer
jsem ho o to prosil
slzu štěstí v oku měl
z trochy zájmu cizího
radostně povídal
nepřeháněl
jen předával
co mu život dal
a nic za to nechtěl

Dal mi 30 minut
stihnul povědět
vše, co na jazyku
i srdci mu kotvilo
za těch mnoho let
miloval jídlo
kostel a bajonet
po jeho otci

Chtěl jsem mu
dát svůj věk
výměnou
za ten jeho

TOHLE BYL ČLOVĚK

Měl už celkem devětasedmdesát
chtěl vstát a projevit svou hrdost
na to, že vydržel snít sám
po celý život. /ale nemohl

Za rok měl přijít jeho KLAUN
a na tom lůžku ho naposledy
rozveselit
pohladit
a
vyprovodit

"Pane Bože, dneska se nebude zhasínat?!"

/V půl desáté./

Usmál se na mě
prodal mi svou radost
za kousek mládí navíc a šel spát.


Jsi tu


Chtít být bit
vlastní rukou?
ne
Tvým svědomím
po hlavě /romantikou

Kde jsme ji tenkrát
nechali?
Stejně si nás našla
A že, vlastně, několikrát
selhali
jsme, sis nevšimla

Teď je tady
a nikam už ji nepustím


Alkohol


Smrděly mu prachy
a to se mi na něm líbilo
kašlal na hadry a děvky
koupil si raději dobrý pivo
měl špínu za nehty
jemu to nevadilo
chtěl však
jenom velký bankovky
aby piva nebylo málo
říkal, že v hospodě
je v řetězech a
přirovnával náhodě
když ho někdo viděl
zvracet na podlaze

Měl to rád.


Pravou nohou kupředu


Pozastavit se
nad neuvěřitelností
bimbání
železničního přejezdu

/pravou nohou kupředu/

Nadechnout se
ne vzduchu, ale štěstí
co zavání
touhou lámat touhu

Zastavit se v čase
nerozhlížet
prstem lovit v prse
něco, co zbylo v mase
života

Zjistit, že nic

A tak
čekat
na vlak