![]() ![]() ![]() ![]() |
Překročil vlastní stín
k žonglování vzal si slunce
do dlaní
A dlaně horké
v žár zlatého obzoru
se proměnily
Město pojednou
objímá zkrášlená nostalgie
Cinká lehce o dlaždice
vsakuje vůni
napudrovaných oblaků
a cinká směrem od radnice
Derniéra dneška
vepsala v oblohu
paletu smutečních barev
Na chodník skanula slza
míjená tak jako smích
s tváří stesku
A klaun tam stál
pokorně
bez potlesku

nevybočím z řady.. tady není co vytknout.. je skvělá od začátku do konce.. :)

Máloco je mi tak strašně blízké, jako tvoje verše. Ale to ty víš :-) Je vážně nádherná :-)

Souhlasím s ostatníma :)) úžasná..
vlastně celá tahle sbírka je úžasná ..:)
vlastně celá tahle sbírka je úžasná ..:)

Kdybych měla psát komentář, nejspíš bych opakovala chválu, která už tu byla. Tak jen zbožně mlčím a obdivuji.

Áno, toto je poézia. Obrazotvorná, úprimná... priamo zo srdca. Priznám sa, že druhej strofe asi nerozumiem, ale prvá a posledná nesú jasný príbeh. Súhlasím s gabkinon.

i když jsem protivníkem obrazové přílohy u textu, tak tady se klaním. celé je to skvostné a po dlohé době co jsem tu nebyl jsi prvním dnešním ubezpečením, že je to básnický server.

Geniální atmosféra... Tak nějak mi to zapadlo do nálady. Ten zvuk slov, to laškovné rýmování, ten smutek.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bez potlesku : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : S dlaní deště
Předchozí dílo autora : Odrostli jsme