![]() ![]() ![]() ![]() |
Do rukou
vtisklé pampelišky
Šeptají
tak tiše
tak tiše tají dech
klesají
v nesmířených životech
příštích očí
Potrhané nebe
podepírá nahé dlaně
co obtáčí
travnaté pláně
mých Malých princů
mých dětských planet
Stromy
s nocí se mění
v touhu
Vlasy se zapletou
do větvoví
do kořenů pod nima
a měsíc rozvlní se v řece
a zhasne ti
před očima
A s nocí se měníme
v závrať
v rostoucí něhu i ptačí zpěv
ve vítr i černé tuše
na rubu světla
Jako by se propadla
střecha krajiny
na dno mé duše...
vtisklé pampelišky
Šeptají
tak tiše
tak tiše tají dech
klesají
v nesmířených životech
příštích očí
Potrhané nebe
podepírá nahé dlaně
co obtáčí
travnaté pláně
mých Malých princů
mých dětských planet
Stromy
s nocí se mění
v touhu
Vlasy se zapletou
do větvoví
do kořenů pod nima
a měsíc rozvlní se v řece
a zhasne ti
před očima
A s nocí se měníme
v závrať
v rostoucí něhu i ptačí zpěv
ve vítr i černé tuše
na rubu světla
Jako by se propadla
střecha krajiny
na dno mé duše...

Jako by se propadla
střecha krajiny
na dno mé duše... - moc pěkné a vůbec veškeré obraty..soulasím s ostatními :) líbí :)
střecha krajiny
na dno mé duše... - moc pěkné a vůbec veškeré obraty..soulasím s ostatními :) líbí :)

Krásně jsem se zasnil. Čtu si to pořád dokola... Nádherný únik do našich vlastních životů.

Homér: snad se mi podaří do odkvetlých pampelišek foukat, co nejdéle. to bych si opravdu přála.. děkuju za krásný komentář ;o).

Je to éterické, líbilo se mi to, už když jsem to četl poprvé. Kdy je člověk starý? Až přestane foukat do odkvetlých pampelišek.

líbí se mi, že dokážeš vyjádřit živočišnost a život vůbec něčím povznášejícím, něčím éterickým. tleskám

LUKiO: téda, to je opravdu nějak moc chvály najednou :D. samozřejmě za ni děkuju ;o)!

cítím tu nostalgii...hezky malebně jsi to poskládala...a ten konec je prostě Konec s velkým K
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Odrostli jsme : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bez potlesku
Předchozí dílo autora : Sama