Nedokončený román

Nedokončený román


Za mesíčniho svitu, v prázdné své posteli,
ležím a vzpomínám na poslední loučení.
Změnit tak scénář, mít tak tu možnost,
něco tam předělat, nějakou drobnost...
Aby to loučeni, šílená krutost,
změnila mžikem se na dávnou minulost.
Ten scénář ja nemám, dávno však vím,
že chci tě mít nablízku, chci ti být vším.

Píšu teď román, příběh dvou postav,
obsah je složitý, zápletka prosta...
O muži, ženě, oba dva z daleka,
vidí se zřídka, každý se načeká.
Vím, zní to smutně, skoro bez naděje.
Mít všechno prosté... Kdo si to nepřeje?
Z toho co psáno jest nelze však uhodnout,
jak jejich osudy, měly by dopadnout.

Kapitola první, příběh zde začíná,
setkáni nečekané, nejspíše cizina.
Druhá část pláže, vášnivé noci,
zůstat však nikdo z nich nebude moci.
Hlava tři: jsou spolu na celý měsíc,
trochu se poznali, avšak chtěli by víc.
Brzy se uvidí, přijíždí ona,
loučení bohužel čeká je znova.

Ví už co chtějí, vědí co cítí,
míle ale stále stěžuje jim žití.
Jsem v půlce knihy, vím jak psát dál,
je to však na dlouho, na mnoho stran.
Budu v tom pokračovat, budu dál tvořit,
Nechci svůj román předčasně skončit.
Záleží na čtenářích, na jejich mínění,
zda budou číst dál a názor nezmění.

Jen bych snad rád ještě ke konci dodal,
čtenář je jeden... ten, co báseň dostal.
Zejména na tobě tedy teď záleží,
jaký dál osud mým postávám náleží.
Máš-li chuť stále číst, dáš-li mi šanci,
dopíšu tento díl a načnu pár dalších.
S důvěrou, zájmem a láskou tvojí,
osudy hrdinů se navždycky spojí.