Když jsem znovu pročítal tvou sbírku, strašně moc se mi líbili Milostné etudy. I protože si se v nich vyvarovala toho co u Tebe poslední dobou kritizuji. Opakované ukončování vět slovesy, v gramatickém i negramatickém rýmu. Text pak působí ploše(ještě se k tomu vrátím). Slovesa na konci, často působí (na mě) nepřirozeně a nehezky. Jak jsem tak pročítal sbírku, nalezl jsem báseň, kde stačilo na pár místech změnit slovosled. Takto jen lehce pozměněný text na mě působí přirozeněji i dynamičtěji. Zkus to posoudit. Tím netvrdím, že jiný čtenář nemůže mít jiný názor.

Napadlo mne při četbě této stati z knihy Věčná filozofie od Aldouse Huxleyho v překladu Karla Makoně.

Hraje hudební formace "Je To jedno"