Když jsem zveřejnil kolektivně psanou báseň "Miliónový kompost"¹, Singularis mi napsal(a) o svém dílu "Osudový syzygos"² obsahujícím slova navržená v diskusi a mě se zachtělo napsat vlastní dílo obsahující stejné pojmy (podtržené), načež mě postupně napadlo navrhnout na konci vlastní slova, na které pak někdo může navázat, ale už ne od začátku, nýbrž jako pokračování tohoto díla, které pak bude moct kdokoliv po kouskách rozvíjet (podle pravidel viz. konec).

Zamyšlení o vzniku života a vesmíru (převzaté z mého webu) pro náročnější. (Poznámky pod čarou jsou náhradou za absenci možnosti vložit hypertextové odkazy.)

Komentář k úvaze, který přerostl v dílo, jež se zamýšlí nad vztahem postfaktismu k remakům, zprostředkovanosti vidění, dynamickou rovnováhou stereotypnosti a experimentálnosti či nad jakýmsi decentralizovaným/ distribuovaným spoluautorstvím.

Krátké zamyšlení o Wittgensteinově výroku, že o čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet. VIDEO ZDE: https://www.youtube.com/watch?v=nndSvvv9IeQ

Nejsem básník, ale když jsem si všiml, že v chatu zde na psanci.cz vzniká kolektivně psaná báseň, tak jsem se také zapojil a myslím, že by byla škoda nezveřejnit výsledek jako dílo (navíc doplněné o mou ilustraci). Podobných básní by mohlo vznikat víc...

Může být totalita způsobená či spoluzpůsobená nastavením politického systému? A je něco takového možné i v Evropské unii? Jak zhruba funguje politický systém v Čínské lidové republice? Na to se pokouším odpovědět v následujícím textu. VIDEO ZDE: https://www.youtube.com/watch?v=GINQ_jMNTEQ

V návaznosti mj. na článek „Humor jako důsledek evoluce?“ mě napadlo vytvořit vtipně hravou blbinku jako kdysi. Text není míněn vážně, je to jen černý humor o fiktivním staříkovi a rovněž samozvaném řečníkovi, pro kterého neexistují tabu. Tento díl jsem napsal tentýž den jako první díl.

Dadavěda je most mezi uměním a vědou či filosofií, resp. katalyzátor epistemologického anarchismu. A v tomto dadavědeckém experimentu jsem povolil uzdu fantazie, abych hledal mezioborové souvislosti zdánlivě nesouvislých jevů a následně vznášel řadu podivných otázek, které však mají hlediska, ze kterých dávají až překvapivý smysl.

Existuje něco jako bůh? Jak s tím souvisí abiogeneze? Lze boha vyvrátit? Lze boha potvrdit? Existuje matematicko-logický ontologický důkaz? Co je to teistická evoluce? ...nejen o tom je tento článek podle videa viz.: https://www.youtube.com/watch?v=BtZULDHVxG8

V návaznosti mj. na článek „Humor jako důsledek evoluce?“ mě napadlo vytvořit vtipně hravou blbinku jako kdysi. Text není míněn vážně, je to jen černý humor o fiktivním staříkovi a rovněž samozvaném řečníkovi, pro kterého neexistují tabu.

Experiment, který začal psaním nekonečného slova složeného ze vzájemně prolnutých slov, která od jedenáctého začínají jakoby dávat smysl, přičemž dílo začalo jednovětně popisovat vlastní vznik tak, že se popis začal stávat svým vlastním popisem, což mě inspirovalo mj. k vymyšlení pojmu rekurzismus.

Třetí část střídavě-kolektivně psaného díla, ve které Nezjištěno Procházka, redaktor turistické agentury mapující neobvyklá místa, v podzemní temné vyasamblážované místnosti intimně poznává mladého excentrického umělce Aldo Nováka. Kdokoliv může připsat vlastní pokračování podle pravidel viz. konec.