Vybavilo se mi hodně obrazů, spousta pocitů..
Jedním slovem - Poezie.

Jo...moc hezký...líbí se mi, že i přes "smutenku" necítím zášť...spíš pochopení...ale při tom stesk...třeba se mýlím...ale takhle to na mě působí...

Ten konec se mi moc líbí.

Hezké. Jde z toho cítit takové vyrovnání se s jednostranným citem, který dychtí po opětování, ale marně. Takový nahořklý karmínový pocit. Přitom je to básnička pracující s neotřelými barvitými výrazy, které tomu dodávají ten správný výraz. Nenucenost až skoro apatickost. Návod jak odolat smutku, když vztah kolabuje a směřuje k jasnému cíli, my to víme, ale odhodlat se k přechodu do další fáze ještě může počkat. Jde z toho cítit takový smutek po něčem, co ještě mám, ale vím, že o to brzy přijdu, protože už teď je v tom taková nucenost. (Zmrzla jsi pro mne, hřeješ někoho jiného) Býti tím pavoukem, co tam v koutě spřádá ty časové pavučiny, asi bych psal kroniky.