Ať budem tu či nebudem
/jak osudu se zlíbí!/,
jaro se stane Osudem,
radostí mnoha lidí...

Snad petrklíčů kytička
je k srdci pravý klíček,
snad za ni nám svou Lásku dá
či uvnitř malý flíček...;o)))

alespoň ty kytičky nám dělají doma trochu jara, ty chumelenice včera, to byl děs! Ale básnička moc hezká! všichni jaro voláme, ale má pořád zachumelené uši..

Nost.: Díky, pochopena, díky!!!

Ali, legrační je, že původně tam bylo "trpělivosti-- na kosti", ale já to pak přepsala do této podoby, kteríá se mě líbí víc. Možná, že jenom mě, ale to už tak bývá...:-))
Díky!!

Vánice,
tak jaro úkryt našlo v domě
bez oken, dvé místo dveří latí
tvář plnu ran (a to říkám skromně)
málem se jak v opilosti klátí

Tam přespávám když přichází zima
či z podmostu mě žene povoděň,
pak oba zpiti a bývá nám prima
on plný ran a já vyděděn

Ano, trpělivost určitě přispěje k tolik vytouženému sluníčku, které mnohým z nás nalije nové síly do žil. Správně jsi to zařadila mezi úvahy, protože jako báseň mi to moc nepřipadá. Já bych ještě z první řádky udělala dvě věty-příchod jara učí nás. Učí trpělivost? I když správně by asi mělo být učí trpělivosti? Ale to by zase nehrálo se zimou až na kost, tak nevím. A ne, abys to zase vymazala jako dva konce lana. To jsem svými připomínkami rozhodně neměla na mysli. Budu se těšit na další dílka.