Je prima, že ač začátečník, snažíš se nevstupovat svou osobou do motivu. Je to výpověď pozorovatele s potlačením sebe sama. V některých textech je patrné i působení rozporu, který text uvede do neklidné polohy, vyvolá vzruch a žádoucím způsobem působí na čtenáře. Ve druhém a třetím dílku lze nalézt i hezké opakování hlásek, pomáhá poetickému vyznění.
Jedním z úkolů autora haiku je vytvořit elipsu- nechat část textu nedopovězenou. Takovou část, jakou si čtenář z napsané části dokáže správně dovodit. Právě pro nacházení skrytého chodí poučení čtenáři haiku číst. Text si spoluvytváří s autorem. Pochopení celého smyslu pak dává radost, o které se říká, že se blíží prozření, kratičkému osvícení. To ve Tvých textech ještě chybí, nepokračují za hranice předložených slov.
příklad haiku s přesahem:
Od lesního obrázku
odcházím
se špinavými koleny (Roman Szpuk)
Říjen v lese
nemůžeme najít
žlutou značku. (Petr Šulák)
Podobně jako Ziny nejsem v haiku příznivcem metafor, je pro mě důležitá pravdivost sdělení, ale tato náležitost už byla i u starých mistrů posuzována různě (viz krásná Issova haiku).
Pravidel je celá řada, ale pokud vím, ještě v žádném haiku se nepodařilo respektovat všechna najednou.