Mě vzali jen ty sklerotický pampelišky,ale pořádně :)

Tyhle pocity jsou křišťálově čistý.V takových časech je lidská duše vesmírem.Přesto,že jde o postoje ne zrovna příjemné, jde o výbavu kterou nikde nekoupíš a má svoje poslání.Klidně mě pošli někam....,ale zkus to vše vnímat jako lék a tvůj růst.Už tak jsi zvláštní bytost.Hluboce zakořeněná...bla bla..počkej až to rozkvete.Fakt máš dobrou hvězdu nad seb...? v sobě!čus

Líbí se mi to. Obzvlášť, že si cestou domů po zavíračce uviděla bílého králíka. Známý byl v Mexiku a prý tam mají bohyni obklopenou králíky a opilost měří počtem králíků. K básni: má pro mne příjemnou ležérnost a jsou v ní neotřelé výrazy. Přijde mi, že to je jedna z mnoha básní, které se tu občas vyskytnou, na jeden pocit. Těžko v tomhle stylu přijít s něčím originálním. Ale proč ne. Je to povedený.

Vyvolala jsi ve mně pocit, jako bych byla součástí příběhu, ne-li dokonce hlavní hrdinkou, moc zajímavé a neotřelé výrazy, krása!

Jáchym Kemza: ach, ale je.

Pěkná, ovšem není to dadaismus.