I kdybych ve světě bůch ví kam zašel.
cestičku k domovu vždycky bych našel.
Jenže ta krajina i lidé se mění.
Láska je soli života.
Však čas se mihotá.
Smutek k životu náleží
Však ocitnout nesmíme se v manéži

Po tom co jsi všechno zažila, mi představa návratu připadá děsivá. Tady je to fakt jiný. Ekvádor vůbec neznám, vlastně tak akorát z tvých příspěků a musím říct, že kdybych tam byla takovou dobu, návrat by byl jak podivný zvláštní sen, ze kterého bych se možná chtěla, nebo nechtěla probudit. Těžko říct. Jinak poeticky máš pocity vystižené pěkně.

ČR = nudná placka:-) Drž se, TO ti bude chybět roky.

Hodně dobrý ...

Vítej doma.Z pralesa do džungle.Přeji klidnou aklimatizaci.Mise naplněna.Přeji hodně porozumění a lásky.Báseň mluví o smutku.

.. skvělá, leslie.. tak nadýchaná a přitom tak hluboká..