Gora: Díky. Původně jsem to ani do sbírky nevybral, ale když jsem tam měl vesnice z okolí, tak nemít tam rodnou vísku?
To by nešlo. Fotka se celkem povedla, měl jsem ve větru foťák na stativu v obilí a fotil na dlouhej čas.

Poslední strofa má parádní náboj. Asi bych ještě korigovala sloveso - pamatuje. Jinak fajn přírodní lyrika s mírnou nostalgií...
Fotečka je prima!

Yana: No a to vlastně ani nevěděla jak strašně daleko jsme byli...
Jsi úžasná. Děkuji Ti moc.

Jej teď si čtu svůj komentář k tvému dílu, a to jsem ani netušila jak brzy ten vítr potkám, děkuji

Musím ti to napsat, má to souvislost s tvou básní, s větrem, s tím jak vnímáme, se mnou, s tebou a s něčím co je mimo nás, s něčím čeho se dotýkáme, z čeho mrazí a co možná jen já nedovedu pojmenovat, s něčím mimo tuhle realitu. Dnes je u nás obzvlášť větrno, vyrazila jsem se svými psy. Krásná procházka a ještě krásnější návrat. Loukou kde si vítr pohrával s květy, loukou která mě úplně uchvátila a nevím jestli to nebyl sen. Zelená, fialová, žlutá, růžová, bílá, barevní motýlkové pohrávající si nad tou nádherou, ale hlavně ten vítr. Proháněl se se svojí majestátností, já ho snad i viděla a on mi vyprávěl. O době před více než sedmi sty lety kdy jsou první zmínky o naší oblasti, o osídlování, o lidech, o bolesti, láskách i o válce a transportu smrti, o židech, o odsunu a o tom že tahle louka tu byla vždy a vypadala přesně takhle a hrál si v ní už jako malý kluk a čekal tu na mě a na nás na všechny co jí procházíme. To aby nám to vyprávěl a mi byli šťastní, šťastní že jsme alespoň na chvíli součástí té nádhery. A já šla a radovala se, a brečela a snad i ti psi to vnímali. Obraceli ke mě svoje hlavy a drželi se u mě. A okolo nám mávaly ty čekanky, komeníčky, žebříčky, jetel, pantoflíčky, jitrocel a nevímco ještě. I přesličku jsem tam našla. Neskutečné. A pak jsem potkala sousedku na kole. Řekla mi že chodím tedy hodně daleko s pejsky. No a to vlastně ani nevěděla jak strašně daleko jsme byli...

Yana: Děkuji Ti moc Yani, moc si mě potěšila...

ježiš to se ti povedlo, jen jsem se tak pousmívala při čtení, zadívala se na tu fotku a to s tím větrem je přímo nádherné, jen vítr to pamatuje...Myslím že si na to vzpomenu, někdy, někde až bude foukat a pročesávat místa kudy vál už tolikrát, ten starý kmet

taron: Děkuji Ti milá taron.

už to napsali všichni, co víc psát? Je prostě k zasnění...

DDD: Děkuji Ti za moc hezký komentář.

Jsou obě moc hezké. Báseň i fotka. Ty klasy mají nádech impresionistických pláten. Jo - a ty koráby prý připlouvají od nás, od Lipnice. Z Kozího rohu, jak tady říkávají babky :-)

casa.de.locos:
Když se něco zatne, to potěší.
Dík.

Yasmin: Fotka vznikla nedávno náhodou, až dodatečně jsem zjistil, že se mi hodí k starší básni. Odpovídá obsahu básně. Foťák jsem měl na stativu v obilí na Kmotrově, nastavenou max clonu při min citlivosti, abych dostal dlouhý čas, abych zachytil pohyb a čekal až mi dobře foukne.
Dík.

Yanishka: A já bych Ti to víno vypil.
Díky.

Amelie M.: Děkuji moc :-)

Zamila: Jé, ty se umíš krásně dojmout. Díky!

vítr je starej kmet
pamatuje tu i moře

to mě chytlo... celá je dobrá, ale tyhle dva verše se zatly. nědávno jsem četla o impaktové teorii vzniku české kotliny, kdo ví, možná ten vítr pamatuje i šutry z hvězd

Ta je krásná (fotka i báseň :-) )! To je takové naše české moře... Zachytil jsi hezkou atmosféru :-)

korálek: Děkuji moc, fotka je autentická, jen Železné hory se mi tam nevešly.
Ještě žes tam dala to jak, kdybych řekl manželce, že jsem větrný čaroděj určitě by se mi smála (vím, že si to myslela jinak).

Jéé ... moc hezké, živé , kouzelná atmosféra s větrem i vlnobitím a ty Železné hory , to nemá chybu :-)
Tak, Kmotrove, hlídej ....
jsi jak větrný čaroděj ))

moc pěkné, úplně se tam vidím s lahví vína :)

velmi příjemné a obrazotvorné..

Ježiš, to je ale hezký... Takový nadýchaný. A poslední strofa je geniální :-) Živoucí atmosféra.