Oba jsme pamětníci "bratrské pomoci", ale o ní jsem psát nechtěla. Jsem ráda, že je to za námi a není třeba se dále utápět v těžkých vzpomínkách. Tím nechci říct, že bychom měli zapomenout - já na to nikdy nezapomenu, dodnes to vidím živě, a proto ani na Rusy nemohu reagovat nijak zvlášť pozitivně, protože si vždy vzpomenu na 21.srpen 1968. Mělo by se o tom více učit ve školách, aby to nezmizelo z povědomí národa. My, kteří jsme to zažili, bychom měli už vnímat jen lepší zážitky, třeba hezký výlet za historií na Bezděz

příjemná připomínka dávné minulosti, ale o Bezdězu se toho dá vyprávět ..., třebas o bratrské pomoci, kdy se na hrad nesmělo

Dobrý tip.