Nádherně vypsaná duše místa, pro kterou autorku obdivuji. Jen bych to snad zarovnal do bloku :-) ale to je asi jediná chybička a k tomu ještě není autorčina :-)

Yana: Vladan: mannaz: Děkuji zúčastněným za názory a na ukončení jen přidám komentář autorky samotné:)
..jsem to četla...komentáře..smála jsem se tomu,jak muži řeší technické záležitosti okolo stavby mostů .. opravdu máme odlišné způsoby vnímání ..

a mně se ta povídka líbí, vždyť je o životě, základem je sice most, ale jenom jako kulisa, kolik už i za svůj život jsem viděla míst, která změnila podobu, skoro k nepoznání. Dovedu si docela dobře představit tu lávku, po které běhala ta dívenka a pod ní potůček a pak jak s lety a zásahem člověka se toto místo měnilo, dovedu si to představit, také proto, že se mi líbí jak je to popsáno. Pak mě při čtení napadlo jak miluji místa kde cítím, že tudy prošly dějiny, jakou sílu mají a a jak na mě magicky působí a jestliže dějiny, tak také člověk, tady žena, se svými bolestmi, láskami a smrtí. Dá se říct že mě ta povídka nadchla.

Vladan: Pokud se nemýlím, tak o záměru autorky řeč nebyla a navíc nevidím nic špatného na tom, že by záměrem bylo tvé popsané rozdělení na jednotlivých částí.
Konkrétní případ ze středověku neznám, ale důvodů proč spojovat dva potoky, potůčky, nebo řeky, to už je jedno, by se našlo určitě několik. Třeba budování rybníků, nebo snaha zvětšit průtok vody do města. Nicméně, nechci aby to vypadalo, že za každou cenu budu obhajovat tuto povídku. Myslím si jen, že ve srovnání třeba s mými povídkami, je tato mnohem lepší.
Cením se tvých názorů a často s nimi i souhlasím, ale ne vždy a ne ve všem. Vidíš, teď mě napadá, že jsem minule ani nestihl probrat význam fotosyntézy :)

Myslím, že ti unikla tato "podstatná" statistika:první část - dítě (žena) a jeho svět fantazie. Druhá část - smrt té dospělé ženy. Třetí část narození dítěte (ženy), čtvrtá část - její smrt. Mě to vychází jednoznačně jako záměr autorky - zeptej se jí.
Znáš případ, aby ve středověku spojovali dvě koryta do jednoho? Je to nesmysl, protože pokud jsou dvě říčky pár kilometrů od sebe, tak mají stejně někde nedaleko soutok. A "tahat" potůček ze sta kilometrů je taky blbost. Takže to neberu.
Ženám sice ne vždy rozumíme :-) s tím mohu souhlasit, ale kupodivu jim neupírám logiku.

Vladan: Souhlasím s chybami, které vznikly mím přepisem a určitě na nich zapracuji. Už jsem si zvyknul na Tvůj realistický pohled na věc a tudíž mne komentář ani moc nepřekvapil, ale díky i za takový. Nevím jaká je statistika úmrtí žen, narozených v blízkosti mostů, ale to není v této povídce podstatné. Spíše jde o vyjádření jistého koloběhu života a myšlenky znovuzrození. A vše se váže k jednomu místu, onomu mostu. A pokud jde o zvýšení přítoku vody v řece (potoce) , určitě to možné je, stačí jen do vodního toku přivést ještě jiný. Ale ani toto není podstatné, opět v tom vidím vyjádření toho, jak se vše v průběhu času mění.
A navíc je toto psáno rukou ženy a těm ne vždy, my muži úplně rozumíme.

Já jsem taky tolerantní k chybám, ale chybějící mezeru za tečkou a čárkou snad vidí každý.
Trochu mi uniká postata oné mystiky. Připadá mi to nedomyšlené, nedotažané. Chápu dobře, že každá žena narozená v blízkosti mostu na něm zahyne?
A poznámka technická: "Most už je kamenný a koryto potoka o něco širší a hlubší.Už jej můžeme nazývat řekou " - jistě, člověk může změnit koryto, ale těžko změní průtok vody!!! A pokud vytvořil koryto širší, tím spíš se voda rozleje do strany a tok bude mělčí - výsledný dojem = potůček.

Určitě zajímavé téma. A napsáno moc pěkně. Už jsem tu dneska podruhé četla o mostu a musím uznat, že je to místo téměř magické. A myslím, že magii takového místa tu autorka vyjádřila dobře.

Jen bych se zaměřila na pravopis. Čárky, mezery... . Ale já jsem v tomhle hodně tolerantní, protože mně jde o myšlenku a o obsah. A ten se mi líbil.