Prostřené stoly a v duši hlad.
tak myslím , že toto cítí spousta z nás, jen někteří si to nechtějí a neumí přiznat....souhlasím s holkama, jen to neumím tak krásně napsat :)

Možná chlad
když voní sad
a z úst slad
poslední plat

Těhle poměrně málo slovíček má velkou sílu........

Líbí se mi to a zamýšlím se nad tou skoro miniaturou, takhle bych to nechtěla. Stačí mi dvě křídla, však nechci spadnout, chci žár a nikdy nevychladnout, na každou otázku odpověď znát a u zpovědi se jen smát. A stůl chci klidně prázdný mít, jít životem a snít, snít, snít. Už jsem ti to psala? Asi ano, tak znova. Miluju tvoje básničky. Jsou tak milý, ze života, k zamyšlení a navíc! Jsou čím dál tím lepší!