Dee: Ty jo, hádánky na záda...On si člověk v tom afektu neuvědomí, co by mu všechno chybělo. Jak? Bejt furt s někým jiným. S chlastem, s kámošema, s rodinou, se psem. Pak třeba potkáš někoho jinýho. Nevim. Já tohle doopravdy asi ještě nezažil. Jen tak třebas na den. To zvládneš.

je hodně bolavá .... paradox je , že já píšu jen když je mi "zle" ...pár jich vzniklo, ikdyž bylo ok, ale muselo to být silný. Umění nikdy nepřichází od štěstí- viděla jsem takové tetování na zápěstí

loner: já nemůžu. tohle bylo naposledy.

o my dear dee ..... proste zase hezky ...... pis, pis, pis ...

sakra ja se lekl...už sem se radoval, ale cejtim v tom rýmování...

3/5

Yana: Děkuju moc!

Sakra, moc se mi líbí jakym stylem je napsaná, je mi opravdu smutno z jejího obsahu. Ale vzpomínej, i když to bolí, musim se unáhlit k takovým těm kecům jako čas vše vyléčí...vzpomínky zůstanou...bla, bla, bla. Ale věř mi jedno, jednou budeš šťastná a tvým štěstím budou ty vzpomínky. Budou kořením toho, co přijde.