kmotrov: rozumím.. životní postoj.. souhlasím.. někdy ti ani postoj ale nepomůže, když se ti v mozku spustí nějaké neovlivnitelné procesy.. ale dokud člověk dokáže ještě něco ovládat, je to vlastně dobře.. i kdyby to mělo být jen rozhodnutí, nasadit si masku.. díky :)

Nikdy jsem neměl potřebu nasazovat si nějakou Happy masku.

Nikdy jsem nebyl víc,
než potulný zpěvák blues
(Václav Hrabě)

Jedna kamarádka mi kdysi řekla, ale vždyť ty přece vůbec neumíš zpívat?

O tom to není, je to životní postoj.

Zamila: :)

Singularis: naprosto jsem zapomněla reagovat na tvůj komentář.. kdyby se nezastavila zamila, tak to přejdu, což by byla škoda.. :)

ano, první dvě třetiny ti podepíšu.. teď, když se ale zamyslíš nad druhým odstavcem svého komentáře, vychází ti jedno.. vlastně je NĚKDY na nic nosit masku stejně tak, jako ji odkrýt.. a teď si jen vybrat :)

zodpovědnost za pocity ostatních.. tím je myšleno, že třeba někdy stačí mít rodiče, děti, sourozence, lidi, co tě mají rádi.. a které by bolelo, kdyby se něco stalo..

děkuju za zastavení a zajímavý komentář.. :)

Singularis: Zajímavý a chytrý komentář ... Souzním :-)

Myslím, že k životu patří vedle radosti a zábavy i bolest, jen by měla být přiměřená a vztažená k situací - účelem bolesti je "poučit člověka, že toto dělat nemá". Pokud je ovšem bolest chronická a bez zjevné příčiny, neplní svoji funkci a škodí. Analogicky je tomu v případě, kdy se člověk nepoučí a z nějakého důvodu se jí stále vystavuje.

Připadá mi, že lidé používají ty "happy masky", a to nejen na internetu, ale i ve skutečnosti, proto, aby byli pro okolí přijatelnější. Lidem, kteří svou bolest projeví, se pak ostatní vyhýbají. Jenže když se člověk tak "skrývá", je to vyčerpávající a zkresluje to představu ostatních o realitě. Myslím, že je dobře, že jsi napsala tuto úvahu.

Tu "zodpovědnost za pocity ostatních", o které píšeš, z vlastní zkušenosti neznám (na rozdíl od bolesti a vyčerpání). Myslím, že může existovat jen tam, kde si je člověk vědom, že ostatním nějaké pocity vyvolává. Já, pokud ostatním nějaké pocity vyvolávám, o tom nevím (nebo tomu nerozumím). Je opravdu nezbytná? Nebylo by lepší nést zodpovědnost spíš za svoje pocity?