Davidsoft: Záleží ne tom, jestli se přímo vyptáváš, nebo jestli se spíš zeptáš: "Chceš si o tom popovídat?"
Je lepší, když člověk naslouchá. Někdy třeba dokáže poradit, čemuž bych u tebe věřila.

Souhlasím s mannaz, že nikdy nikdo nemůže radit druhému ve věcech citů (či pocitů vůbec). Souvisí to s příslovím "sytý hladovému nevěří" - lidé, kteří cítí věci jinak, si nerozumí, navzdory zdání empatie. (Jsem přesvědčen, že mnoho lidí má sklony svou schopnost empatie přeceňovat.)

Na druhou stranu neříct nic mi přijde trochu bezohledné - vypadá to, jako by dotyčnou osobu tvoje trápení vůbec nezajímalo. "Zase bude dobře" je podle mě mnohem lepší.

Moje vinná réva v mém seriálu Ester Krejčí (v 1. epizodě) utěšila Janu Zlomilovou těmito slovy: "Jano Zlomilová, jsem tu s vámi. Důvěřujte mi. Všechno bude dobré."

Na druhou stranu přiznávám, že se starám o cizí životy víc, než bych měl.

mannaz: Muzu jen souhlasit :)

:-) Dovedu pochopit, že tě štve. Ale ono je těžké na takovouhle situaci reagovat nějak smysluplně. Ono je lepší neříkat nic. Nikdy nikdo nemůže radit někomu druhému ve věcech citů. Vyslechnout a šmytec :-).