jé, děkuju - myslela jsem si, že je to ona, ale cosi mě stále přesvědčovalo, že to co si pamatuju je první sloka ... děkuju moc :-)

Tady ji máš celou:


Václav HRABĚ: JAM SESSION



Přišel. V černém baloňáku, zmáčený a prostydlý.
Paruku a vyšívaný frak odhodil na židli.
Pak udusil cigaretu. Na piano sáh!
„Dovolte mi představit se: Jmenuji se Bach!“

Jsem bez peněz. Jako vždycky. Za kafe a jeden štok
budu s vámi chvíli hrát. A třeba twist! A třeba rock!
Nečekal, až někdo kývne. Dupnul čtyřikrát –
a pak začal dole v basech tenhle chorus hrát.

To byl chorus o životě, o slávě a o hladu,
jak hrál, aby králi spravil po večeři náladu.
Jak je těžké napsat rychle pro biskupa mši,
když ti tluče na dveře exekutor a vši.

Jak je krásné chodit městem, když zavřeli hospody,
a v hlavě ti něco zpívá a není to z náhody.
Jak je možné přežít krále, císaře a říše,
i když nemáš na činži, i když ti kručí v břiše!

Dohrál, dopil, rozloučil se. Řekl: „Je čas k návratu.
Ráno musím být zas klasik. Zaplaťte tu útratu.
Až vás budou strašit KRÁSOU, z které padá prach,
řekněte, že za kafe hrál tohle s vámi Bach!“






(Václav Hrabě: Blues pro bláznivou holku;
Čs.spisovatel, KPP, Praha 1990)