Docela mě to oslovilo, zvlášť ta sloka začínající "Žijeme sami opuštění ve svých ulitách." Lidé jsou různí a vyjadřují se různě. Je jedno, zda jsou to slzy, smajík ":'-(", doslovné "cítím smutek" nebo méně zřejmé "bolest v srdci". Všechna tato vyjádření jsou vyjádření téhož v různých "jazycích" (různým způsobem), a když člověk rozumí jazyku druhého člověka, může s ním alespoň částečně sdílet jeho vědomé prožitky a už není tak sám. Jenže na to, aby to člověk uvedl do praxe, potřebuje někoho, kdo ho bude poslouchat a kdo mu porozumí a odpoví.

*

Dnes jsem se venku díval na koně. Pohoda. Taky jsem si vzpomněl na krávy. Na jedno stádo, který se pase v sezóně na jednom pěkným kusu země. Takový hipíci s pampeliškou v tlamě. Telata to samý. Ležej v hloučku na slunci jak ve školní družině. Všichni se usmívaj a něco žvejkaj. Bejci občas zamachrujou, když se přiblížím, ale jinak je jim taky dost fajn. Jo, vypadaj všichni jak po nějaký úspěšný terapii zvěrocvokaře. To lidi v metru fakt ne. No jo, ta báseň. Nezapomněl jsem. No právě proto se mi moc líbí.

Vir: nejsi ty dneska nějak ukecanej? :-)

Zdařilý text; oslovil mne.

Líbí. Pozorně pozorováno. Zdařile nesmlčeno.