Nikytu: Čtu s odstupem, takže už vím, žes to zvládla...:-)))
Pokud jde o řidičák, chce to fakt jezdit a je-li auto v rodině, není to problém. Já mám řidičák z r.1986, když jsem si pak zaplatil pár jízd počátkem tisíciletí, už jen přechod na jiný vůz byl dost šílený, o nárůstu dopravy a změnách pravidel třeba na kruháči nemluvě, takže auto nemám a nejezdím. I když všechno je jen otázkou tréninku. Mne před zkouškami vzal kamarád na cvičiště a tam jsem si zkoušel to, co mi nešlo, ba i něco navíc. Házel mi třeba nečekaně panenku pod kola, zatímco jsem popředu i pozpátku kroužil mezi kuželi a já ji vždy včas uviděl.:-)
Takže člověk by si zase zvykl, moci si někde v klidu všechno oživit a zafixovat...

Tak to díky!
Každopádně, taťka mi řekl, že jakmile budu mít řidičák, začnu jezdit. Spousta novopečených řidičů totiž nejezdí, takže já budu muset. Aspoň tak jednou týdně bych měla jezdit, abych to všechno nezapomněla. Takže se mám na co těšit... Já osobně bych se na zkoušky cítila až tak za měsíc. Strašně to uteklo.
Nejvíc se bojím parkování, to mi moc nejde.

no tak...
vím že je to stres... nahromadilo se toho moc... ale dá se to zvládnout... za pár let nebude nikoho zajímat, cos dostala z nějakýho obyčejnýho školního testu...;)
s autoškolou držím palce, já dodnes neměla odvahu sednout za volant, takže klobouk dolů;)