Pučik: moc pěkná.Děkuji

Sasanka: Děkuji, nějaký smutek v ní bude, ale také dost záleží na úhlu pohledu.

Pěkný, dobrý, bezva, krásný.... a kde jako?

Fakt dobrý

Jsem Mertou nepolíben a tak mi cosi uniká, jako sledovat člověka a nenacházet jeho stín.

Psavec: Dík,letí to.

Krásné :)

Psavec : Milánku, děkuji moc.

Hezky píšeš, rád to čtu, díky.

Hanulka: Díky moc.

Možná rychleji než se nám líbí.

Zastav a zemřeš? Díky za odlehcovací tip, dlouho jsem to neviděl, tudíž si fakt nepamatuju, co tam všechno dělal, aby přežil.
Báseň v poho.

Mlčeti Zlato : větvoví, je krásně, díky.

Mlčeti Zlato : ano, jak jsi to správně napsal "svět se mění v nádoby s mlékem rozlité", super spojení. Děkuji.

Mlčeti Zlato : Zlatíčko, opravdu to bylo na Václaváku : "Vznik Československa Dne 28.října roku 1918 bylo na Václavském náměstí v Praze oficiálně vyhlášena samostatnost a pro národy bývalého Rakousko-Uherska se začaly psát nové dějiny." Jinak ti děkuji, že Ti dělám radost.

Tentokrát... Bych trochu polemizoval. Mám pocit, že ten Václavák je taková atrakce pro přespolní. Mnoho skutečného života - tedy místních, co by tu prováděli běžné bytí už na něm není. To mu samozřejmě neubírá na pohlednosti. Mám takový zvláštní pocit zasutý hluboko v paměti, že republika byla vyhlášena z okna Obecního domu, kde zasedal Národní výbor, ale mohu se mýlit, ověřovat to jsem po ránu líný.
Stále však rád čtu Tvé vhledy do města, které mám taky rád.

Ohromující po všech stránkách. Snad je vymeteno.

Svět se mění a přichází, co dávno už tu bylo. Znovu a znovu o zdi hlavy rozbité. Svět se mění v nádoby s mlékem rozlité.

Tolik jich padlo, zas vstávají noví. Ševelí si skryti ve větvoví.

Rosteš. Inu jaro.