Tak to někdy je.

Takových se pár najde.

Krásná, děkuji.

Láska a zasnění, jak krásné. Děkuji.

Darko: Upřímně nevím, kde se mi ta melodie vzala, ale kámoš na ni našel pár akordů na kytaru..

Všeobjímající láska..

wojta: Díky...

Zaplnil stránky,
básník zralý na infarkt,
verši své tanky.

Slabik pět, sedm a pět,
rozkvétá sakury květ.

Však než řek bys švec
je s rýmy v koncích. Toť fakt.
Svízelná ta věc!

„Inu, toš,“ dí nakonec:
„cožpak já jsem Japonec?“

„Ta naše šmudla
čeština má jiný takt!
V tom jádro pudla!„

„Čert vem ten Jin Jang, kešu!
Raděj si pozvu gejšu...

Je mi nějakej povědomej.. :)

Na pravé Haiku jsem málo Japonec. Trefa.

Pecka.

Ty jo od jeden život mě to docela vtáhlo, možná by ti slušela víc próza.

zaseja: Trochublázen: Psavec: Hledač 01: Díky za návštěvu...

Mile okouzlující..

Hlavně s pohodou...ale nezávidím mu...

Zajímavá. A Bukovskeho mám taky rád...

Miňko: děkuju...

Úžasně nápaditá a smysluplně abstraktní, ctí formu, poetická a přitom s jasným poselstvím..

Sasanka: Psavec: Můra73: Díky za názory, vlčích máků jsem se bál. Kvetou u plotu oddělující dvouproudé silnice do a z centra kolem Černého Mostu.

Chleba poznání.
Cesta zarostlá,kdo pak je tady
pakosta.
Mlinice ,padlý prach.
Vjrjích utrobach,se chová steach.
Kola mlinská,číslovka římská.
Cesta zbledla,v kraj si sedla.
V deyti z blata.
V prChu zmatla.
v jasnem zraku vystupuje
z prachu.
Pech v svem žaru.
nNeni svaru kvasek mouku klásek.
Chleb již k,ne
Nezhyne,moďrost v hmotě
jak hravé kotě

Hra na lasku
Do okna stvořeni nekouká.
Jen mžik uzřel koloucha.
Ty se svou křivyci charakteru.
Tva slova jak břitva
obtahnutá.
Ticho
mlčí i stébla dutá.
Nic.
Ja tolik chtěla.
Abych se rozechvěla.
Proč však velži.
Mlč
Nelži.
Britvou jsou slova mé duši.
Tobě soudit nepřísluší.