"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Reakce horkým perem na komentář k tomuto dílu: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=34112-pusta. To jen aby bylo jasno, o co kráčí :).

Trochu starší text a pokus zjistit, jak to s tou prózou na literárních webech vlastně je :).

Ač to tak nejdřív nevypadá, je to příběh o subjektivitě hodnocení amatérské umělecké tvorby. A taky o lži ve službách dobra.

Tak tahle už je s happyendem, i když jak se to vezme :-).

Krátkej příběh ze života.

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

Znáte projekt Piána na ulici? Pamatujete když na "hlaváku" stál klavír?

Povídka - Všichni její muži , je rozdělená do několika kapitol, kde se v každé kapitole dozvíte něco víc o hlavní hrdince příběhu.

Co všechno může způsobit společenská deprivace. ;)

Tak to prostě je a ne, že ne.

Příběh tak trochu o lhostejnosti lidí kolem nás...

Po pár zoufalých pokusech sbalit někde venku slečnu, jsem si dal inzerát na seznámení, k mému překvapení se ozvaly 4 holčiny

Hm, inspirováno jedním i druhým, nikoliv třicátým třetím. A berte to, jak chcete. Tajným zdrojem myšlenek byl Seppälä

Ze šuplíku, kdy mi psaní ještě jakž takž šlo. :D

Povídka nejen o jednom pracovním dnu hlavní hrdinky....